Jój, to neexistovalo, aby boli v dedine dve rovnaké výšivky. To som často počúval, keď som sa v slovenských dedinách pýtal, aká je pre nich typická výšivka. To by žena neprežila, keby jej suseda vyšla na ulicu s rovnakým vzorom. Každá musela byť iná a jedinečná. A to je presne ten dôvod, prečo sa mi slovenské výšivky tak páčia. Hoci mala každá dedina svoje typické tvary, farby, techniky či používané materiály, každá žena si ich prispôsobila a poňala po svojom. A v tom vidím inšpiráciu pre nás pre všetkých, ktorý dnes s tradičnými vzormi pracujú. V roku 2019 som sa vydal na cestu po Slovensku a zmapoval tradičné výšivky zo 100 dedín Slovenska. No nezaujímali ma len ornamenty, ale aj príbehy ľudí, ktoré za nimi stoja. Každú dedinu tak reprezentujú ilustrácie a rozprávanie človeka, ktorého som navštívil. AHA100 je kniha plná vzorov, farieb a príbehov, ktoré nás majú inšpirovať.

Publikácia Ľudový odev na Kysuciach vznikla za účelom zhmotnenia a priblíženia ľudového odevu v regióne Kysuce.

Kniha v tvrdej väzbe približuje pestrosť a krásu slovenských krojov a pamiatok ľudovej architektúry, ktoré stoja v skanzenocha pamiatkových rezerváciách ľudovej architektúry. Texty sú v slovenčine a angličtine.

Obsáhlá a obrazově bohatá monografie mapuje slavnosti, ceremonie a rituály, jež našly uplatnění v prostředí Českého království v období pozdního středověku. Autorský kolektiv předních českých medievistů v ní na základě širokého spektra dochovaných pramenů, písemné i obrazové povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz slavností, ceremonií a festivit, jež došly uplatnění v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Hlavní důraz je přitom v knize kladen na panovnické dvory, v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly sakrální podoby, uplatňovaly v největší míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela o královských pohřbech, Václava Žůrka, jenž z nového úhlu pojednává o královských korunovacích, či Martina Nodla, jenž se věnuje opomíjené problematice zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí panovnického dvora rituální jednání nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby. Na lucemburském dvoře vznikaly normy a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti ceremoniální povahy pro bezprostřední potomky a příští generace. České prameny sice autorům neumožnily odpovědět na všechny otázky, jež nastolilo dynamicky se rozvíjející západoevropské bádání, soustavný důraz na komparaci s prostředím německým, francouzským, anglickým, polským a uherským však v této monografi i vede k závěru, že především díky dvorskému prostředí císaře Karla IV. došlo v českých zemích k rozvinutí pestré škály dvorských slavností a ceremoniálů, jež ve starším období nacházely jen chabý ohlas.

Majster literatúry faktu podáva strhujúci epos o jedinečnom slovenskom fenoméne – drotárstve. O obžive, remesle, kumšte a umení. Ale aj o spôsobe života a životnej filozofii ľudí z najchudobnejších krajov Slovenska – z Kysúc a zo Spiša. O častom trápení, občasných radostiach, podnikateľských úspechoch i pádoch drotárov, ktorí pracovitosťou, podnikavosťou a nadaním ukázali svetu, že v krajine pod Tatrami žijú ľudia hodní povšimnutia a úcty. Z prácne poskladanej mozaiky informácií poskladal príbehy drotárov, ktorí s krošňou pochodili svet, založili v zahraničí často úspešné fabriky, i ich nasledovníkov, umeleckých drotárov. „Ide o dielo nielen dokumentárne, ale aj literárne, umelecké, čítavé, pútavé a presvedčivé...“ Ladislav Ťažký

Trávnice - lúčne piesne žien - patria k piesňovým žánrom so základným významom pre poznanie ľudovej vokálnej kultúry na Slovensku. Odrážajú osobitosti vývinu tradičnej roľníckej kultúry na Slovensku v podhorských a horských oblastiach - predstavujú typ sezónnych pracovných piesní, ktoré spievali ženy v letnom období pri práci v prírode, najmä počas kosby a zberu sena.

Čipka z banskobystrického regiónu. Lace from the region of Banská Bystrica. Klöppelspitze aus der Region Banská Bystrica.

Unikátní publikace Václava Krolmuse, vydaná v letech 1845–1851, obsahuje nadmíru cenné zápisy písní, pohádek, pověstí a dětských her, ale i líčení slavností a obyčejů, záznamy o autorových archeologických nálezech či zoologické poznámky. Svou šíří a vysokou mírou autenticity je pro nás neocenitelným zdrojem informací o lidové kultuře našich předků. Nové čtenářsky přístupné vydání představuje toto dílo nejen odborníkům z oblasti etnologie, historie a literární vědy, ale i široké veřejnosti se zájmem o naše nejstarší lidové tradice. Závěrečný díl je doplněn věcným, jmenným a místním rejstříkem, seznamem incipitů, soupisem pramenů, souhrnným obsahem celého díla a statěmi folkloristů Petra Janečka a Jana Luffera.

Jako byla pro západní kulturní tradici po staletí jednou z ústředních hodnot svoboda a kreativita jednotlivce, tak roli pomyslného středobodu ve východních kulturách hrála po tisíciletí ortodoxie per se. Na pozadí přitom stálo v mnoha ohledech odlišné chápání vztahu jedince a společnosti na obou koncích eurasijského kontinentu. Jestliže západní myslitelé věnovali velkou část svého intelektuálního potenciálu promýšlení pojmů a definic a pohledu na společnost skrze jedince, na východě zřetelně převažoval zájem o souvislosti mezi společenskými konstituenty a o uspořádání společnosti jako celku. Přes mocné tlaky na uniformitu a standardizaci, kterým je v současnosti vystavena zejména materiální kultura, si mnohé společnosti východní Asie dodnes zachovávají četné prvky kolektivistické organizace, což zřetelně modeluje přístup k vlastní minulosti, od níž daná společnost v mnoha směrech a formách odvozuje svou identitu. Předkládaná monografie se ve svém širokém záběru zabývá recepcí a funkcemi mýtu, historie a fikce ve společnostech východní, střední a jihovýchodní Asie. Představuje celou šíři forem a modelů od literárních a historických kánonů po hagiografickou literaturu a mimo jiné ukazuje, jak je dodnes různým podáním historie na jedné straně přisuzována značná autenticita, a zároveň se historie s její poněkud hypertrofovanou funkcí normativu stává pro současné asijské společnosti mnohem větší zátěží než pro společnosti západní.