ebben a világban az dönti el mi mennyit ér hogy tükörsima bőr feszül-e tökéletesre vésett csontokon ott ahol a zsír előszeretettel raktározza el magát meg az engedelmesség amit önmagunk ellenére vállalunk - biztosítókötél nélkül hajítjuk el a darabjainkat amik nem passzolnak a fröccsöntőformába. Felnőtteknek ajánljuk!

Forradalmi tények és legendák újratöltve. 13 alternatívát olvashatunk fiatal szerzők tollából, akik az ifjúsági kategóriában Év Gyermekkönyve díjat nyert Jelen! és a jövőnket megjósoló 2050 antológia után az 1848/49-es eseményeken csavartak egyet. Mechanikus Petőfi és szónokló Szendrey Júlia? Borotválkozó Kossuth és forradalmár Rózsa Sándor? Itt senki sem az, akinek látszik. Vagy amit tanultunk róla. De a múlt életre kel.

Antológia je vyvrcholením úspešnej dlhodobej spolupráce medzi Spolkom slovenských spisovateľov a Obcou spisovateľov Českej republiky (OS ČR). Podnetom na jej vznik sa stalo 100. výročie vzniku spoločného štátu Slovákov a Čechov. Antológia zahŕňa 18 českých a 18 slovenských básnikov. Číslo 18 zostavovatelia stanovili na počesť osemnásteho roku 20. storočia, v ktorom oba naše národy spojili svoj osud v spoločnom štáte. V slovenskom i českom úvode k antológii sa pripomínajú literárne i osobné priateľstva medzi českými a slovenskými spisovateľmi, vysoko sa hodnotí vzájomná spolupráca v bývalom spoločnom štáte, pokračujúca i v období samostatných republík a deklaruje sa záujem ju všestranne rozvíjať. Česká časť antológie zahŕňa týchto autorov: Theofil Halama, Josef Hrubý, Karla Erbová, Zeno Kaprál,Lydie Romanská, Jarmila Hannah Čermáková, Vladimír Machek, Petr Musílek, Jiří Žáček, Zdeněk Lebl, Alois Marhoul, Alena Vávrová,Eva Frantinová, Roman Szpuk, Ivo Harák, Jan Kunz, Lukáš Bárta, Jakub Fišer. Slovenská časť antológie predstavuje poéziu týchto autorov: Jozef Mihalkovič, Vlastimil Kovalčík, Teofil Klas, Jozef Mokoš, Jaroslav Rezník, Štefan Moravčík, Michal Chuda, Miroslav Bielik, Zlata Matláková, Ján Švantner, Ján Tazberík, Peter Mišák, Margita Ivaničková, Štefan Cifra, Ingrid Lukáčová, Boris Brendza, Oľga Gluštíková, Martin Chudík. Treba veriť, že antológia sa stane odrazom k hlbšiemu vzájomnému spoznávaniu oboch národných literatúr a vzájomnému vydávaniu kníh v Česku a na Slovensku.

Nápad sestavit a vydat antologii básní na pomoc obětem domácího násilí se zrodil z jednoduché elektronické korespondence mezi dvěma kamarádkami z dětství, které spojuje jak láska k literární tvorbě, tak neblahá osobní zkušenost s domácím násilím. Od prvního nápadu k realizaci uběhly dlouhé tři roky vzletu a pádu, nadějí a téměř úspěchu. Editorka a autorka Natálie Nera knihu sestavila tak, aby se co nejpříjemněji četla, aby rytmus seřazených básní nepůsobil rušivě a aby si snad každý našel to, co ho nejvíce osloví. Slova mohou nejen zranit, ale dokáží i povzbudit. I lidé, kteří při slově „poezie“ protáhnou obličej, protože si vzpomenou na školní výuku, kdy si museli při hodinách literatury vymýšlet, co tím chtěl básník říci, v ní v obdobích velkého životního vypětí hledají a nacházejí útěchu i odpovědi - při rozchodech, rozvodech, úmrtích v rodině, svatbách, narození dětí... Přišel čas si připomenout, že slovo není jen akademickým cvičením teoreticky připravených vzdělanců, ale že má co dát každému, kdo je ochoten se dívat a naslouchat. Natálie Nera vlastním jménem Natálie Dunn, je autorkou prozatím dvou vydaných románu, mnoha článku a básní psaných jak česky, tak anglicky. Svou literární pout začala již v deseti letech v dnes již legendárním Klubu mladých autoru pod vedením Z. K. Slabého. Po studiu žurnalistiky pracovala několik let zejména v tištených médiích. Poté se vydala na osobní pout Evropou - strávila dva a pul roku v Litvě a od roku 2004 žije ve Velké Británii. Dum v Haydon Bridge v hrabství Northumberland obývá spolu se svým britským manželem a dvěma dětmi.

Knižka, ktorú osobitne ocenia milovníci hodnotnej literatúry. Dala by sa charakterizovať ako úlomky zo života, či útla správa o stave duše ženy hľadajúcej kľúč k svojmu životu. Ako to býva, človek nepozná mnohé odpovede, niekedy ani otázky... Určite ide o neošúchanú literárnu výpoveď o živote našom každodennom, o zložitosti vzťahov, zraneniach i nádejach. Už kompozičná stránka je poňatá netradične – prozaický základ sa prelína s poéziou. Základný text sám je poetický, jemný, hoci realita je občas nemilosrdná. Autor pracuje s úsporným jazykom, niekedy skôr naznačuje, napriek tomu výpoveď je výstižná a úderná. Vnímavý čitateľ zachytí mnohé briskné postrehy, odkazy poza prvý plán príbehu, či inšpiratívne podnety k životným peripetiám, týkajúcim sa každého z nás.

Je herečka, která prožila dobu své největší slávy za první republiky a v době Protektorátu, jen nevinnou obětí doby a lidí, nebo je rafinovaný zločinec a vražedkyně? Kolik je ochotna po desetiletích přiznat a co z toho je vlastně pravda? A prožívá někdo stejný příběh i v současnosti? Sedmý román Jana Jandourka, spisovatele a sociologa, v sobě spojuje prvky detektivního žánru a psychologické prózy.

A Világadapter megjelenése ünnep. Tóth Krisztina, a kortárs magyar irodalom egyik legjelentősebb és legolvasottabb alkotója a Pixel, az Akvárium és a Pillanatragasztó történetei után adja közre az utóbbi években született verseit. Városok, tárgyak, emberek, bosszantó vagy épp mulatságos történetek indítják el a verseket, hogy aztán a költőt követve járhassuk végig az utat a hétköznapi, mégis alapvetően fontos dolgok megértéséig. A Világadapter hol játékosan, hol megrázó komolysággal az idő múlásáról, a távolodásról, a fájdalmakról és veszteségekről mesél.

Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů. Jan Prchal z nich vybral ty nejpoutavější historky, v nichž ožívají nejen bytosti nadpřirozené, ale také historické postavy jako král Jiří z Poděbrad, po němž je pojmenován kámen na vrchu Homole, nebo jeho nástupce Vladislav Jagellonský, který se k polenskému pánu Viktorínovi z Kunštátu přijel schovat před morem. Polensko je drsný kraj, který žádal po lidech těžkou práci, ale možná právě proto je tak bohatý na povídačky veselé i smutné, k pobavení i k ponaučení. Knihu bohatě vypravila ilustracemi Marcela Makovská z Polné. V krátké době vyjde z bohaté polenské slovesnosti díl druhý ? Druhá stovka pověstí z Polné a okolí.

Starec Marjan a more je „remakom“ knihy Ernesta Hemingwaya s názvom Starec a more. Odohráva sa však na Jadrane, v Chorvátsku, blízko Splitu. V príbehu sa ocitne množstvo postáv a postavičiek, typických pre tvorbu Sinišu Novaca. „O tom, že je tento príbeh taký silný, že sa odohral aj v skutočnosti v Chorvátsku, na Jadrane, čo sa pri silných príbehoch literatúry niekedy stáva, pretože život, úplne facscinovaný tým príbehom ho jednoducho okopíruje, nechcem čitateľa presvedčovať. Celkovo nerád čitateľa presvedčujem, lebo sa držím zásady, že spisovateľ nie je poisťovák a neponúka mu výhodné poistenie, ale zážitok. Alebo to, čo sa mu v knihe podarí,“ povedal o knihe Siniša Novac. Tento vydarený rímejk (remake) dal notoricky známej literárnej klasike nový dych. Sinišov zmysel pre originálny existenciálno - halucinačný humor tu dosiahol svoj absolútny vrchol. Už len tým, že si vybral tému boja s morom a žralokmi o naozaj VEĽKÚ RYBU a v duchu svojej poetiky ho spracoval. A je tam všetko – výhra aj prehra, sen aj skutočnosť, mágia aj realita. Dokonca aj starcovo obľúbené futbalové mužstvo Hajduk Split. Miestami začneme dokonca dúfať, že veci môžu dopadnúť aj inak, a že starec Marjan to tentoraz „naozaj dá“. A len tak medzi nami - opäť sa skvele zabavíte. Dokonca aj na niekoľkých nudnejších pasážach, ale tie napísal Hemingway.

Sedm povídek o situacích, kdy lidé nic neřeknou nebo těžko hledají vhodná slova.

Mécs László premontrei szerzetes, költő és lapszerkesztő a két világháború közötti vallásos líra meghatározó egyénisége, a kisebbségi magyarság egyik szószólója. Versei közül sok kapcsolódik a karácsonyhoz és az ünnep lelkiségéhez. E kötet oly módon válogat belőlük és fűzi össze őket, hogy olvasásukkal szinte észrevétlenül vonódunk bele a téli hangulatba: a tar ágak szaggatta ég, a gyémánt-homokként csillogó hó és a fagyos, jégvirágos fehérség burkába, mely már magában hordozza a karácsony ígéretét. Az istenváró adventben aztán a gyermekkacagás karácsonyi csengettyűk hangján szól, zengenek az emlékek és zeng a szív is, míg végül ez a szív Betlehem lesz: megszületik benne a jóság. Jóság, hit, remény és szeretet testet öltenek újra és újra karácsony ünnepén, s ahhoz, hogy minél tovább őrizni tudjuk szívünkben e tünékeny kincseket, Mécs László ihletett szavaiból meríthetünk erőt.

Pod hvězdami je první knihou Miloše Vacíka, hudebníka, perkusisty a výtvarníka, autora známého nahrávkami inspirovanými jeho cestami po Brazílií, Kubě či Africe. Miloš na svých cestách po světě čerpal také výtvarné cítění a celkovou atmosféru jednotlivých zemí. Tato kniha snoubí autorovy lásky do jednoho celku. Texty jsou jakoby z tisíce a jedné noci, ilustrace vzdáleně inspirované dávnými kolorovanými dřevořezbami. Kniha Pod hvězdami má podtitul Povídky z pouště a moře. V těchto extrémních krajinách se odehrávají záblesky bajek života zvířat, lidského snažení, věčného hledání, to vše pozorované nebeskými světly, chladně a nepovšimnutě.

Kívánom neked a napfény ízét és melegét, hogy minden, ami az életben szép, kísérjen téged szüntelen." - Thalasszinosz "Engedd, hogy úgy szerethesselek, ahogy én téged szeretni szeretnélek. Egyszerűen annak, aki vagy." - Kalimonasz "Nem kell mást tennünk, mint szeretni egymást, hogy szerethessük az egész világot." - Tatiosz A szeretet jókívánságai azok a szépségek, amelyeket szeretetből adunk egymásnak ajándékba.

Ján Buzássy je od svojho debutu Hra s nožmi (1965) autorom bytostnej, duchovne aristokratickej poézie smerujúcej k estetickej vznešenosti a jasnozrivej myšlienkovej originalite. Už prvé autorove zbierky zakladajú modernú tradíciu slovenskej reflexívnej lyriky, ktorá je najmä jeho zásluhou myšlienkovo inšpiratívna a umelecky neopakovateľná. Autorove postupy, irónia, slovná hra, persifláž a lakonická, iskrivá pointa (ale najmä groteskný výkrik) sa v tvarovej mnohorakosti a v širokom asociačnom oblúku podieľajú na artizme, ktorý sa vzďaľuje od akejkoľvek samoúčelnosti, lebo jeho významy a čitateľom dotvárané obsahy akcentujú podstatu, ľudskosť, šľachetnosť a empatiu bez akýchkoľvek umeleckých kompromisov. Zbierky zaradené do prvého zväzku súborného básnického diela patria k tomu najlepšiemu, čo v slovenskej poézii po roku 1945 vzniklo.

Ruská avantgarda nadväzuje na antológiu Ruská moderna, ktorá vyšla v roku 2011. Zostavovateľ Valerij Kupka v nej predstavuje ruskú avantgardnú scénu od obdobia jej vzniku začiatkom 10. rokov 20. storočia a až po jej likvidáciu stalinovským režimom koncom 30. rokov. Počas tohto pomerne dlhého trvania ruská avantgardná literatúra radikálne uzavrela jedno veľké obdobie ruskej spisby a vytvorila predpoklady pre vznik novej tvorby založenej na experimentovaní, hľadaní novej obraznosti, možností jazyka, rytmov, ktoré by čo najpresvedčivejšie odrážali atmosféru doby. Kniha predstavuje široké spektrum zástupcov všetkých avantgardných skupín (kubofuturistov, egofuturistov, imažinistov, konštruktivistov, zaumnikov, absurdistov) a navyše prináša preklady manifestov, dobovej kritiky, životopisy autorov a bohatý ilustračný materiál.

Časopis Humus byl přeshraničním projektem zvláštní, dobrodružné povahy. Vydavatelem byl český básník a výtvarník Roman Erben, od roku 1980 žijící v německém exilu. Časopis naformátoval jako místo setkávání přátel a známých: kreslířů a malířů, básníků, prozaiků, esejistů. V konkrétních textech a obrazech se tu pěstovaly hry, mystifikace a komika. Obecně pak časopis dával zprávu o jednom úrodném kulturním poli, kde se mísily nejen umělecké druhy a žánry, ale také exilová tvorba s domácí, česká se zahraniční, mladá a mladší s klasiky šedesátých let. Ve čtyřech číslech časopisu publikovali své přívěsky například básníci Josef Hiršal a Bohumila Grogerová, Petr Král,, Ivan Wernisch, Ivan Diviš, ale i kritické osobnosti jako Sylvie Richterová, Josef Vojvodík nebo Jan Štolba. Sebraný Humus (kompletní čtyři čísla) plní důležitou funkci: zpřítomňuje jednu důležitou fasetu živého a pohyblivého podloží (zejména české) literatury a kultury devadesátých let. Je zajímavé sledovat, co z té doby přežilo, jakým dalším vývojem konkrétní aktéři ze stránek revue prošli.

Básnické překlady Jaromíra Zelenky tvoří sice nerozsáhlý, nicméně pozoruhodně soustředěný celek. Vznikaly převážně v 90. letech a jsou pendantem k Zelenkovu vlastnímu básnickému dílu, jehož jedno těžiště leží právě v této době. Edice obsahuje jednačtyřicet básní a uvádí překlady děl Johanna Wolfganga von Goetha, Justina Kernera, Friedricha Rückerta, Georga Trakla, Huga von Hofmannsthala a Rainera Marii Rilka. Těžiště pak tvoří šestadvacet překladů básní Hermanna Hesseho (které původně vyšly v soukromé edici Turské pole, vydávané od počátku 90. let Václavem Vokolkem a Petrem Borkovcem). Uspořádání vychází z relativní chronologie vzniku jednotlivých děl, tj. od nejstaršího (Goethe) po nejmladší (Hesse). Básně vycházejí zrcadlově v originálním znění a převodu.

Markó Béla új verseskötete a szembenézés könyve. Számvetés, személyes és közösségi leltár - önfelmentés nélkül.

"Régi receptjeimből, és étírásaimból válogattam össze egy csokorral ebben a könyvben. Az írásokból kirajzolódnak elmúlt életem stációi is - lassan huszonöt éve írogatok étellel, konyhával, főzéssel, sütéssel kapcsolatos dolgozatokat, tanulmányozható, mikor hol éltem, hogyan és kivel. De ilyen szempontból nem rendezgettem az írásokat; a mára koncentrálok, emlékeimet hagyom szabadon gomolyogni. Az újabb írások új életem lenyomatai. Mást eszem, máshol, mással. De azért nem felejtem el azt, ami volt. Ez mindenekelőtt a voltak könyve. De a jelenből is ad egy kis kóstolót." (a Szerző)

1946. augusztus 12-én Lustig Ignác, a győri izraelita hitközség elöljárója rőfösüzletében egy csomagot adott át Gyarmati Fanninak. Ebben voltak azok a dokumentumok és tárgyak, amelyeket az abdai tömegsír exhumálásakor a 12-es számmal jegyzőkönyvezett holttest ruházatában találtak. Személyes iratok, igazolványok, levelek, fényképek és egy jegyzetfüzet, amely Radnóti Miklósnak a bori munkaszolgálatban 1944 júliusa és október 31. között szellemi erejének megfeszített koncentrációjával írt utolsó tíz versét tartalmazta. Kötetünk ennek a csomagnak a tartalmát közli, kiegészítve azzal az öt kézirattal, amelyet a munkatábor felszámolása előtt Radnóti Miklós barátjának, Szalai Sándornak adott át. A Bori notesz néven ismertté vált jegyzetfüzetben épp ennek az öt versnek a szövege rongálódott olvashatatlanná. Radnóti halálának tisztázatlan körülményei, a kéziratok története, az exhumáláskor előkerült különféle dokumentumok tartalma és állapota olyan kontextusba helyezi verseinek szövegét, amelyben léthelyzet és műalkotás kivételesen szoros kölcsönhatásba kerül. Ezért olyan értékesek azok a dokumentumok, amelyek testi pusztulásának nyomait és költői képzeletének utolsó fellobbanásait egyszerre őrzik.

Gyerekkorától éltető eleme volt az ezerarcú, szüntelenül alakot cserélő, gyönyörűen, hatalmasan áradó természet. Sokunknak emlékezetében élnek madárdal-lüktetésű dalai, édesen, fájdalmasan ragyogó, babonás sejtelmektől terhes képei, Áprily Lajos hegyei-völgyei, erdei, vizei, bokrai, virágai, tarka madarai. Személyes ismerős volt valamennyi. És a párás, színes rajz mögött megérezzük "a végtelenség fenyves-illatát", a változóban az örökkévalót, azt a pillanatot, mikor "a ragadozó idő áll, mint az ölyv a levegőben". És menedék is a természet, az erdélyi vagy a visegrádi táj: segít elviselni a zaklatott korok, a szorongató világ, a testi romlás megpróbáltatásait.

Bűbáj és varázslat rejlik Varró Dániel verseiben. Diák még, garabonciás is talán, Nádasdy Ádám és Géher István tanár urakhoz jár szemináriumra. A rímekre, ritmusokra könnyen rátalál, olyan biztonsággal, hogy azt gondolnánk, nem is kereste őket. A rímek és ritmusok és szójátékok és lírai tréfák keresték meg maguknak őt, mert otthonra találtak Varró Dániel költészetében. Verslábaikat a szavak kényesen kinyújtóztatják, tükörképet játszanak vagy visszhangot, s ezeregy más játékot eszelhetnek itt ki. Kötet bögrében úgyse volt még, ebben az itókában van ám néhány csepp nemcsak a mennyeiből, hanem a még mennyeibb Kosztolányi-azúrból is, de az egész mégis csak saját főzet: egy bögre azúr. Tessék kortyolgatni!

Sík Sándor, az egykori piarista szerzetes, rendtartományfőnök, költő és irodalomtudós méltatlanul feledésre ítéltetett a 20. század második felében. Szellemi örökségét döntő részben a piarista iskolák, műhelyek gondozták. Költészetében kereste az új utakat, a hívő ember megnyilatkozási formáit, ugyanakkor őrizte a magyar keresztény lírai hagyományt is. E gazdag, sokszínű életmű újrafelfedezésére vállalkozik a kötet, melyben a karácsonyi ünnep gondolatköréhez tartozó költemények és az istenes versek kerültek egy-egy csokorba. Jézus születésének ünnepe a keresztény egyház kiemelkedő eseménye, Sík Sándor poézisának is fontos ihletője. Elfogódva vall a karácsony csodájáról, és megejtő szépséggel festi meg Mária alakját, aki csókkal hajol a jászolka fölébe. Istenes verseiben a költő sorai a hit misztériumát fejezik ki, a megfoghatatlan és láthatatlan, csak a lelkünk által érzett Istent, akit azonban folyamatosan keresünk, sokszor egy életen át, mert maga a Teremtő kódolta lelkünkbe ezt a csillapíthatatlan vágyat.

Dielo predstavuje výber básní zo siedmich básnických zbierok Blanky Poliakovej. Od básnického debutu, ktorým pod názvom Požičaj mi deň vstúpila do literatúry v roku 1963, cez zbierky Zaklínadlá (1965), Malý svet (1977), Listy (1984), Nepovedala som nahlas (1998), Skôr ako potemnie slnko (2003) a Leto v kolíske jabloní (2015) píše svoju citovú autobiografiu, cez búrky, vzplanutia, sklamania, straty. spisovateľka a znalkyňa jej tvorby „Čas a punc doby je zanedbateľný, rozhodujúca je pečať autorkinej osobnosti a osobitosti: dychtivosť po poznaní, obdiv k prírode, úprimnosť citov, nadšenia i smútku, potreba lásky, trvalých vrúcnych vzťahov," konštatuje Jana Šimulčíková, znalkyňa poézie Blanky Poliakovej a autorka výberu z jej básní. „V slovách je poétka mimoriadne úsporná. Za seba aj za iných vyslovuje veršami príbuzné skryté pocity, aby sa naše najvnútornejšie svety dotýkali."

Obyčajné veci sú zbierkou zasahujúcou svojou filozofickou hĺbkou vedomie i podvedomie každého čitateľa, ktorému nestačí plytkosť konformného vnímania spoločenských a interpersonálnych vzťahov. Je vyznaním čistej pokory spojenej s dôstojným postojom k hlbinným hodnotám našich predkov, nachádzajúc tak pevný most k pokusom o vylepšenie nášho prítomného sveta. Ernest Sirochman

Poetické zamyslenia na tému Božej lásky a pravdy, milosti a zákona

wiener gruppe (vídeňská skupina) vznikla jako tvůrčí ostrůvek v konzervativních vodách poválečného rakouska a její existence se obvykle datuje desetiletím 1954-1964. jádro uskupení tvořili gerhard rühm, friedrich achleitner, konrad bayer, oswald wiener a do roku 1958 i hans carl artmann. skupina radikálně experimentovala se slovem i živou akcí, a v rakouském prostředí tak představovala značně izolovanou odnož neoavantgardních tendencí, které se od padesátých let rozvíjely především v evropě a americe. wiener gruppe se programově snažila dostat do poezie zpátky to, co bylo během nacistického režimu cíleně likvidováno a čemu se v rakousku ostatně nikdy příliš nedařilo: navázala na dada a surrealismus, hojně využívala technik literární koláže a montáže. autoři též pracovali s vídeňským dialektem, s triviální literaturou, černou romantikou, vídeňskou lidovou fraškou, ale třeba i obskurními učebnicemi či technickými příručkami. cílem bylo jak šokovat, tak i v maximální možné míře rozšířit pojem poezie a poetického aktu.

Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci. Zmocňují se skutečnosti svým nenapodobitelným stylem, jenž doráží na hranice vyjádřitelného. V souboru Lodice času shrnul vynikající český překladatel Jindřich Pokorný básně z raného, zralého i pozdního básníkova období, předkládaje tak průřez celým jeho tvůrčím vývojem, od Obětin lárům přes Knihy hodinek a Duinské elegie až po Sonety Orfeovi a poslední fragmenty.

Drsná yorkshirská vřesoviště vždy utvářela charakter i život lidí, kteří se tam rozhodli usadit. Místní zeman, pan Earnshow, se rozhodne pečovat o opuštěného chlapce a vychovávat ho jako vlastního. Pojmenuje ho podle jeho zálib toulat se po místních vřesovištích Heathcliff. Nalezenec se velmi sblíží s jeho dcerou Kateřinou, ale nevinné lásce krutá realita viktoriánského světa nepřeje. Krásný cit se může velmi rychle změnit na čistou a nemilosrdnou nenávist… Nesmrtelný příběh Na větrné hůrce se řadí spolu s románem Jih proti Severu a Anna Karenina k nejlepším a nejčtenějším dílům romantické literatury. Kniha se dočkala i několika filmových zpracování.

Prolhaný strom je úžasný román Frances Hardinge, oceňované autorky Cuckoo Song a Fly By Night. Faithin otec byl nalezen mrtev za záhadných okolností, a když ona hledá mezi jeho věcmi nějakou stopu, objeví podivný strom. Strom roste nese plody, jen když mu šeptáš lži. Když pak sníš jeho plody, dodají ti skrytou pravdu. Čím větší je lež, tím větší je pravda je odkryta. Dívka si uvědomí, že umí dobře lhát a že strom by mohl být klíčem k vraždě jejího otce, a tak začíná šířit nepravdy všude kolem sebe v jejich malé ostrovní komunitě. Ale když si uvědomí, že její lži ničí pravdu i životy jiných lidí, vše se jí vymkne kontrole.