Kniha Patrika Ouředníka navazuje na jeho předchozí práce Šmírbuch jazyka českého a Aniž jest co nového pod sluncem a přináší 1800 hesel, která vysvětlují "slova v zapomenutí daná", tedy slova, která měla nahradit slova cizí tak, aby čeština měla pro každou věc vlastní výraz. Tato slova jsou kdykoli použitelná jako varianty slov běžně užívaných. Čekají jen na váš jemnocit a duchodevření, by mohly nanovo vstou¬pit do vašeho rodného jazyka. Společenský snobismus vám bude věrným spojencem: stačí pronést dotyčné slovo ve vhodnou chvíli ve vhodné společnosti a zbytek už nechte na ostatních. Do roka a do dne zaplaví média. Čtenář zde nalezne bok po boku výrazy tvořící jazykovou výbavu celých generací i slova mrtvě naro¬zená, resp. spatřivší světlo světa v jediném traktátu, vědecké přednášce či víceméně učeném pojednání, slova propašovaná do slovníků brusiči jazyka českého i momentální a spontánní neologismy toho kterého autora. Uvedené výrazy pokrývají pět oblastí: Svět vyditedlný (vesmír, přírodní jevy, flóra a fauna), Homo physicus (člověk, tělesná činnost, zdraví a choroby), O živobytí lidském (řemesla, nářadí a náčiní, stravová¬ní), Homo sapiens (duševní činnost, lidská povaha, společenský život) a Věrouka (úřady a instituce, věda, ja¬zyk, náboženství, abstrakta). V novodobých slovnících zpravidla chybí, několik málo jich přežívá označeno truchlivým. Byly vesměs excerpovány z období sahajícího od počátku 18. do počátku 20. století čili od Jana Ryvoly k Jakubu Hronovi s občasnými přesahy do minulosti (Komenský, Rosa...) i budoucnosti (Field, Lu¬keš...). Rovnost, volnost! pakliže ne bratrství

Literární historie zpravidla spojuje počátky české literární kritiky s Josefem Jungmannem. Co ovšem o literární kritice vypovídá doba předjungmannovská, a to nejen o utváření lingvo-etnických kánonů 19. století, ale o naší literární komunikaci vůbec? Monografie představuje výsledky průzkumu více než pěti desítek německy a česky vydávaných časopisů, a dalších soudobých médií, v nichž se v letech 1770–1805 vyhraňovaly představy o literatuře a její sociální roli. Zabývá se pravidly literární komunikace, jak je pro své čtenáře v českých zemích vnášeli první, často zvnějšku přicházející kritikové, a postavením těchto kritiků vůči domácí učenosti osvícenské doby. Sleduje jejich představy o literární veřejnosti, v nichž vedle prestižní společenské instituce divadla nabývala stále významnější místo beletrie, proměnu staršího žánrového systému v moderní otevřený kánon a diferenciaci komunikace o něm v nových, zájmových periodicích i její limity ve střední Evropě. Zkoumá dopady nového systému literatury i na specifické latinské a českojazyčné prostředí českých zemí. Právě zde se monografie dotýká také dalších, obecnějších témat: Jak se ve světle rané kritiky, tohoto pole mimo tradiční církevní či státní autority a úzký vliv privilegovaných zákazníků-umělců, jeví novodobé autorské a čtenářské vztahy k dílu? Jak se vymezují na rozvíjejícím se knižním trhu? Jak se tyto vztahy manifestují v mediálně a etnicky heterogenních, dynamických prostředích, jakým byly české země v závěru 18. a ještě v 19. století? – Vychází ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

Frontispis, tedy celostránková ilustrace umístěná zpravidla proti titulnímu listu, představoval u barokních tisků jakési "okno" do tématu knihy, zprostředkovával potenciálnímu kupci obsah svazku. Toto dvousvazkové dílo je prvním souhrnným zpracováním problematiky frontispisů u bohemikálních tisků ze 17.18. století. První svazek obsahuje výkladovou část, v níž autorka přibližuje vývoj barokního frontispisu, třídí frontispisy z hlediska tiskařů a nakladatelů, analyzuje ve vztahu k obsahu a žánru tisků, podává ikonografický rozbor, přibližuje jejich tvůrce a zamýšlí se nad rolí frontispisu v barokní knižní kultuře. Druhý svazek přináší soupis více než 1200 bohemikálních tisků s frontispisy. Oba svazky doprovází více než 300 vyobrazení frontispisů a oba jsou vybaveny rejstříky. Dvousvazkový komplet vychází ve spolupráci s Knihovnou Akademie věd ČR.

V knihe Medzi sémantikou a epistemológiou jazyka sa Marián Zouhar vracia k svojej tažiskovej téme – k referencii vlastných mien a deskripcií. Hladá v nej ostrejšiu demarkacnú líniu, ktorá oddeluje sémantiku od mimosémantických faktorov vstupujúcich do komunikácie. Túto líniu ignoruje napríklad referencializmus, podla ktorého deskripcie sú referujúce výrazy. Zouhar toto stanovisko presvedcivo kritizuje. Dalej obhajuje opodstatnenost uplatnovania idealizácií a zjednodušení v sémantickej teórii prirodzeného jazyka. Všeobecnejšie tézy svojej práce podrobne zdôvodnuje vecnou analýzou pojmov, ktoré v nich vystupujú, a relevantných druhov jazykových výrazov, na ktoré sa vztahujú.

Jazyk: slovenský, český, latinský Sambucus vo svojom šiestom zväzku ponúka tucet štúdií, ktoré sa týkajú staroveku, stredoveku aj novoveku. Grécku časť antického sveta reprezentuje filologicky akcentovaný príspevok Jozefy Artimovej, ktorá sa zaoberá problematikou prekladu peňažných jednotiek vyskytujúcich sa v novozákonných textoch, rímsku antiku zastupuje jednak štúdia Emy Pavľákovej o pertraktovaní mágie v Horatiových a Tibullových básňach, jednak príspevok Daniely Roškovej, z ktorého sa dozvedáme viac o adresátoch Pliniových literárnych listov. Do latinského stredoveku vstupujeme netradičným spôsobom – cez sokoliarske umenie, ktoré približuje Lenka Fišerová v štúdii o kľúčovom odbornom spise kráľa Fridricha II. Štaufského na túto nanajvýš špeciálnu tému. Písomníctvo latinského renesančného humanizmu sa predstavuje jednak v príspevku Daniela Škovieru o krátkom epose Valentína Ecchia na oslavu uhorského patróna sv. Pavla Pustovníka, básnickým dielom Ecchiovho žiaka a priateľa Juraja Wernera sa zaoberá Jana Balegová. Pre zvyšných šesť štúdií je spoločným menovateľom Trnavská univerzita, ktorej 375. výročiu založenia je číslo venované. Tento súbor otvára štúdia Miriam Poriezovej o nenáboženskej odbornej literatúre v produkcii trnavskej tlačiarne. Po Erike Juríkovej, ktorá v širokom zábere približuje latinskú knižnú produkciu akademickej tlačiarne, sa ďalší autori venujú jednotlivým dielam a osobnostiam – Nicol Sipekiová kapitole o obohacovaní slovnej zásoby v učebnici Syntaxis ornata, Jozef Kordoš panegyrickému dielu Štefana Csibu Tyrnavia crescens podľa parametrov súvekej rétoriky, Miloslav Konečný vzťahu medzi rozsahom a epigramatickým nábojom básní v diele piaristu a trnavského absolventa Konštantína Halapiho, Katarína Karabová Babaiovej zbierke Ungariae reges z filologického hľadiska. Súčasťou zväzku je šestnásť recenzií, ktoré ako zvyčajne registrujú a glosujú vedeckú a vedecko-popularizačnú knižnú produkciu v oblasti vymedzenej antikou a jej recepciou. Registračno-informačnú úlohu majú anotácie diplomových práce, ktoré boli obhájené v študijnom roku 2009/2010 na Katedre klasických jazykov Filozofickej fakulty Trnavskej univerzity, a správy z vedeckého života.

Talán nincs még egy olyan tudományág, ahol annyi tévhit, meggyőződés és rögeszme keringene, mint a nyelvészet. Kicsit olyan ez, mint a labdarúgás: mindenki ért hozzá, mindenki jobban tudja. Mindenkinek van egy tuti biztos elmélete, hogy miként is kezdtek beszélni az őseink, honnan ered a nyelvünk, milyen kacskaringós úton jutottunk el az első mondatig. A svéd nyelvész, Sverker Johansson, aki már 2006 óta foglalkozik a nyelv eredetének kérdésével, igazi nyomozó módjára keresi a kulcskérdésekre a megfelelő válaszokat. Nyomozása számos tudományterületet felölel, mivel a nyomok az evolúciós biológia, paleoantropológia, régészet, primatológia, genetika, anatómia, etológia, neurológia, pszichológia és szociálantropológia területein át vezetnek. Éppen olyan fontos nyom az énekesmadarak trillázása, mint a jobbkezesség kérdése. A nyelv eredetéről azért is verseng a letehetetlen krimikkel, mert Sverker érvelése mindvégig kristálytiszta, nem nélkülözi a finom humort, és lebilincselően magyarázza el a legbonyolultabbnak tűnő problémákat is, így egy pillanatig sem veszíti el az olvasó figyelmét. Műve, amelyet sokan Yuval Noah Harari Sapiens – Az emberiség rövid történeté-hez hasonlították, elképesztő tárgyi tudást mozgat meg. Sverker állatvilágból hozott példái, tanulságos kitérői és lényegre törő kérdései mindenkit el fognak gondolkodtatni – nemcsak a nyelv eredetével kapcsolatban, hanem arról is, hogy kik vagyunk és honnan jöttünk.

Názov knihy hutne vyjadruje, že jej obsah sa týka prirodzeného jazyka v kontexte jeho používania a v svetle náuky o jeho fungovaní v sociálnom živote, ako aj v mentálnom svete jeho nositeľov. Ústredný motív výkladov autora sa spája s termínom racionalita. Z perspektívy určenej týmto pojmom v spätosti s konceptom pragmatika sa osvetľuje pragmatický kontext jazykovedy, jazykové konanie v sociálnej praxi, význam slova ako kľúčovej jazykovej jednotky, otázka jazykového problému v kontraste s jazykovým pseudoproblémom aj fundament jazykovej kultúry. Výklady v rámci šiestich kapitol upriamujú pozornosť na podmienenosť spoločenskej užitočnosti lingvistiky jej pragmatizáciou a na potrebu špecifikácie idey racionality pri zdôvodňovaní teoretického aj praktického zaobchádzania s jazykom. Kniha podporuje poznávanie súčasného slovenského jazyka z pozície jej nositeľov a povzbudzuje k posilneniu pragmatického obratu pri zaobchádzaní so spisovným jazykom.

Katolikus-zsidó közös megemlékezés a holokausztról és Kovács Sándor egykori szombathelyi megyéspüspök életmenő tevékenységéről a vészkorszak idején. "(...) A Szombathelyi Egyházmegye és a Szombathelyi Zsidó Hitközség szervezésében első ízben került sor közös megemlékezésre a "Mondd el fiaidnak" emlékkonferencia a holokausztról és a néhai Kovács Sándor embereket mentő és segítő egykori szombathelyi megyéspüspökről. Az elhangzott előadások bemutatták a korszak rendhagyó körülményeit, a Horthy-rendszer és a magyar kormányzat bűneit, és hogy a holokauszt idején, a magyar történelem legnagyobb temetőjének, Auschwitz korszakában is voltak bátor, segítő, igaz emberek, akik önmagukat sem kímélve segítettek valakit, valakiket, olyanokat, akiket megölni, elpusztítani akartak, akik nem tehettek arról, hogy zsidónak vagy utólag zsidó származásúnak minősítve születtek. (...)" (Kiss Károly)

Žilinská právna kniha (predtým Žilinská kniha) ako celok zaujíma osobitné miesto medzi jazykovými písomnosťami z predspisovného obdobia slovenčiny. Je totiž prvou najväčšou a súčasne súvislou jazykovou pamiatkou pochádzajúcou zo slovenského prostredia. O jej jazykovej stránke sa viedli živé diskusie hneď po jej publikovaní (1934). Doteraz nie je táto otázka uzavretá, pretože ide o text jazykovo náročný, v ktorom významnú úlohu zohráva popri jazyku najmä jej grafická stránka. Upravením textu, ktoré si vyžiadala použitá transkripcia, a jeho prispôsobením do starej češtiny k roku 1500, ktorý v takejto podobe publikoval V. Chaloupecký (1934), sa zahmlili viaceré stránky tohto textu a jeho jazyka.

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu druhé poloviny 20. století, ale také jedinečný vhled do formování Grušova vlastního literárního díla. Především jsem se až do té doby nesetkal s tak skvostným překladem operního textu do češtiny. Když jsem se divil, jak tak snadno najde české ekvivalenty, Gruša zamumlal něco, jako že ,když si člověk jazyka trochu všímá a má ho rád, tak to přece musí jít. Jan Klusák

Grendel Lajos A modern magyar irodalom története első kiadása (2010) után - kisebb-nagyobb megszakításokkal - szinte a haláláig dolgozott könyve bővítésén. Mindez részben betoldásokat, kiegészítéseket jelentett a meglévő fejezeteknél, amikor úgy ítélte meg, hogy korábbi értelmezései, elemzései nem elég árnyaltak az adott szerzőről, műről. Másrészt pedig új fejezeteket írt a két világháború közötti az. ún. konzervatív irodalom (Tormay Cécile, Szabó Dezső, Nyírő József, Bánffy Miklós, stb.), vagy a határon túli (Kányádi Sándor, Végel László, Fülöp Antal) és a kortárs irodalmunk (Hernádi Gyula, Ágh István, Tóth Erzsébet) képviselőiről. Grendel nem csak íróként, hanem olvasóként is szabad elme volt: a földrajzi határok mellett a különböző politikai-ideológai és ízlésbeli korlátokat is átlépte.

První díl nesoucí název Hledání subsaharských identit v románové tvorbě je komentovanou antologií třinácti úryvků z románů napsaných jedenácti subsaharskými frankofonními autory mezi léty 1954 a 2009. Vybraná díla, odehrávající se v různých prostředích a odlišných obdobích, spojují témata hledání kořenů, kulturní alienace a vypořádávání se s koloniálním dědictvím. Autoři těchto románů jsou kritiky a literárními historiky považováni za klasiky subsaharských frankofonních literatur. Antologii předchází šest esejů, které vysvětlují na příkladech dalších děl subsaharských autorů stejného období stále aktuální problematické aspekty těchto literatur a zasazují je do historického kontextu. Jedná se především o koloniální politiku asimilace a její důsledky, užívání francouzského jazyka a opomíjení afrických jazyků na území bývalých kolonií či rozdíl mezi francouzským a frankofonním autorem.

První díl dlouho očekávané práce, který vychází 30 let po vydání odeonského Slovníku spisovatelů německého jazyka. Rozsáhlý autorský kolektiv v této knize zpracovává dějiny německé literatury od nejstarších dob po současnost v sedmi stech heslech, věnovaných jednotlivým autorům.

Energie Ephialta, publikace o padesátých letech dvacátého století tedy o nejkontroverznější fázi ve vývoji české literatury je zaměřená na prózu, již autor pojal úhrnně. Tj. k domácí produkci přiřadil samizdatovou tvorbu a díla vycházející v zahraničí. Záměrně zde zúžil interpretační přístup. Prozaickou produkci dekády nahlíží pod úhlem kompoziční poetiky. Jediným kritériem při posuzování textů je mu uměleckost. Výsledkem přístupu je, že historie zvoleného desetiletí je poněkud jiná, než se tvrdívá.

Dílo Franze Kafky nás dodnes fascinuje, mimo jiné tím, jak úspěšně se vzpírá jednoznačným interpretacím. V této knize Jan Kosek poukazuje na některé méně známé souvislosti spisovatelova života a díla, které vznikalo v rámci velice složitého společenského, politického a intelektuálního kontextu tehdejší Mitteleuropy. Češi a Němci se shodli na máločem, politováníhodnou výjimkou byl odpor k Židům. Český antisemitismus měl na Kafkovo myšlení značný vliv, neméně důležité však bylo přátelství s českými autory, např. s Ladislavem Klímou nebo s Michalem Marešem; pozoruhodné jsou také paralely mezi Josefem K. a Josefem Švejkem. Kafkovy texty, jimž rozhodně nechybí smysl pro groteskní humor, svědčí jak o pocitech příslušníka menšiny, tak o střetu složité povahy s (židovskými) tradicemi a s byrokratickým systémem modernity.

Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu – co není nepravda, nemusí ještě být pravda – opakovaně využívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů ukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek. Rétorická figura zvaná litotes, jež se může jevit jen jako stylistická hříčka, se při bližším ohledání projeví jako komplexní myšlenková figura. Kafkovy texty se nezaměřují na jednoznačnou „nepravdu“, ale spíše se zajímají o to, co „není nepravda“. Ke slovu přitom přichází jak Kafkovo biografické dilema, tak moc, ze které není nic vyloučeno. Mayerova analýza se dotýká aspektů čerpaných z rétoriky, logiky, teorie politiky i jurisprudence.

Publikace přináší shrnující pohled na dějiny české recepce estonské literatury od prvních překladů a ohlasů po současnost. Historická periodizace je vystavěna s ohledem na setkávání dvou literárních polí, především jejich politických faktorů, a na kontextualizaci estonské literatury v překladové a nakladatelské praxi a v recenzích. Součástí knihy je úplná bibliografie překladů a kritických ohlasů.

Francúzsko-slovenský a slovensko-francúzsky vreckový slovník je spracovaný podľa moderných lexikografických zásad. Okrem základnej slovnej zásoby obsahuje najdôležitejšie termíny z oblasti finančníctva, bankovníctva, obchodu, športu a najzákladnejšie odborné a technické výrazy. V slovníku sa nachádzajú aj najbežnejšie slová z hovorového jazyka. Pozornosť sa venuje slovesným väzbám, ktoré dokumentujú typické vyjadrovacie prostriedky francúzskeho jazyka. rancúzsko-slovenská časť obsahuje vyše 13 000 hesiel a bude dobrou pomôckou pre používateľa pri čítaní a prekladaní francúzskych textov. Slovensko-francúzska časť je zameraná na aktívnu komunikáciu. Má približne 10 000 hesiel. Okrem základnej slovnej zásoby obsahuje aj najčastejšie slovné spojenia a najbežnejšiu frazeológiu.

Koncom roku 1843 napísal Ján Francisci (1822 - 1905) zbierku rozprávok Codex diversorum auctorum A, ktorú zamýšľal vydať knižne. Tlačou však nevyšla a dobové rozprávkové edície z tohto rukopisu čerpali iba minimálne. O dva roky neskôr vydal v Levoči zbierku Slovenské povesti (1845), ktorá sa svojej reedície nedočkala, a po tom, čo rozprávky z nej zaradil Pavol Dobšinský do Prostonárodných slovenských povestí (1880 - 1883), z čitateľského povedomia ako samostatná tlač vypadla. Publikácia Rozprávky Janka Rimavského , akcentujúca v názve literárny pseudonym tohto romantika, ktorým dôsledne podpisoval svoje rozprávky, po prvýkrát sprístupňuje Codex diversorum auctorum A a druhé vydanie Slovenských povestí vo vernom prepise podľa originálov. Diela dopĺňa poznámkový aparát, obrazová príloha a úvodná monografická štúdia venovaná rozprávkarovi Jánovi Franciscimu a charakteru jeho rozprávok.

Monografia edične nadväzuje na publikácie České romantično, Český a slovenský literární parnasismus a Slovenský romantizmus a prezentuje pohĺad na slovenský literárny realizmus vychádzajúci z najnovších bádaní tejto diskurznej udalosti. Jednotlivé štúdie skúmajú podoby modifikácie literárneho realizmu v slovenskej próze a poézii predovšetkým v poslednej tretine devätnásteho storocia a jeho dynamické rekonfigurácie s prvkami iných diskurzov. Súčasťou monografie je aj interdisciplinárna kapitola o prejavoch realizmu v slovenskom výtvarnom umení.

Čepův rádiový program o světové literatuře Kniha týdne zůstával dosud ve stínu jeho meditativních Úvah časových a nadčasových. Zcela neprávem, neboť se jedná – kvantitativně i kvalitativně – o naprosto zásadní součást Čepova exilového díla. Čepovy „knihy týdne“ totiž v mnohém přesahují stroze informativní charakter recenze. V době jejich vysílání přinášely vítané osvěžení do kulturní vyprahlosti komunistické reality a alespoň částečně zacelovaly bolestné jizvy po řezech ideologického skalpelu. Udržovaly posluchače v kontaktu se svobodnou tvorbou a seznamovaly je s předními jmény světové literatury, jako jsou Albert Camus, François Mauriac, Julien Gracq, Marguerite Durasová, Nathalie Sarrautová, Julien Green, Françoise Saganová, Marguerite Yourcenarová, a mnoho dalších. Pro dnešního čtenáře jsou pak Čepovy „mluvené recenze“ především odrazem jeho četby; přibližují nám nejenom jeho oblíbené autory a vývoj čtenářského vkusu, ale vypovídají také o jeho konfrontaci s novými uměleckými tendencemi v soudobé literatuře. Jsou tak pro nás nedocenitelným dokumentem literární historie umožňujícím poznání dosud neprobádané činnosti Jana Čepa v Radio Free Europe. Nejednou se však může stát, že se čtenář, podmaněn jiskrným slovem a poutavou analýzou recenzenta, nechá Čepovými referáty inspirovat i dnes.

Mezioborová práce na pomezí teorie výtvarného umění a literatury se zabývá diachronickým výzkumem podstaty pojmu vizuální poezie, s důrazem na jeho vývoj v poválečné době a v souvislosti s široce rozvinutým hnutím, které bylo jako málokteré jiné zakotveno v mezinárodní názorové výměně. Přes reflexi různých kontextů evropských avantgard a syntetický rozbor dobových teorií je vizuální poezie zkoumána jako neohraničený umělecký proud, vyjadřující se celou řadou uměleckých prostředků. Práce předkládá i návrh typologie poetik českých tvůrců a klade si za cíl poukázat na originální aspekty domácí diskuze o vizuální poezii.

Slovník je určen všem, kteří se pohybují v oblasti managementu, odborníkům i studentům, ale i široké veřejnosti. Obsahuje 1303 pojmů managementu doplněných odborným komentářem. Česko-německý, německo-český slovník managementu vychází společně s anglickou a ruskou verzí tohoto slovníku. Jednotlivá slovníková hesla jsou očíslována a seřazena podle výchozí české varianty, za jednotlivými hesly následuje překlad v příslušném cizím jazyce. Vyhledávání cizojazyčných ekvivalentů umožňují jejich indexy – abecední seznamy seřazené podle abecedy daného cizího jazyka a opatřené číslem hesla v české verzi. Pomocí indexů lze porovnávat nejen české a cizojazyčné texty, ale i cizojazyčné mezi sebou.

Přepracované, rozšířené a aktuální vydání nejrozsáhlejšího a nejpopulárnějšího česko-anglického slovníku obsahuje přibližně 100 000 hesel a podhesel, 200 000 slovních spojení a frazeologismů. Slovník je svým rozsahem i zpracováním všestranně použitelný jak pro začátečníky, tak i pro profesionální práci učitelů, překladatelů a tlumočníků. Ve slovníku je zpracována slovní zásoba přibližně posledních sta let. Slovník (podobně jako předchozí díla tohoto autora) vyniká přehlednou prezentací materiálu, uvádí množství slovních spojení a frazeologismů, kontextových a dalších vymezení, která značně usnadňují výběr vhodného ekvivalentu Tento systém po všech stránkách umožňuje aktivní používání jazyka. Anglicky mluvícím uživatelům přijde vhod jednoduchý, ale přesný přehled českého tvarosloví, ke kterému je u každého hesla slovníku důsledně odkazováno.

A nyelvtani áttekintés tartalmából: - a mai nyelvtani jelenségek használata - világos és tömör magyarázat - praktikus példák - megjegyzések, kivételek, érdekességek - keresztutalások - részletes szójegyzék - áttekinthető szerkezet - színes nyomtatás.

Grace Washingtonban élő, fiatal, sikeres újságíró, aki éppen házasságra készül ifjú politikus vőlegényével. Egy nap a taxiban különös zenével találkozik, aminek hatására erőteljes emlék-villanások és érzelmi hullámok törnek rá, míg végül idegösszeomlásszerű tünetekkel kórházba kerül. Bár nincs egyértelmű diagnózis, és orvosai az esetet a stresszel magyarázzák, Grace-t továbbra is kínzó fájdalmak és kísérteties fantáziák gyötrik. Minden ilyen roham újabb emlékfoszlányokat hoz felszínre, és Grace gyanakodni kezd, hogy mindaz, amit eddig tudott magáról, hazugság, s történetében, családi hátterében több minden rejlik, mint azt korábban akár csak sejthette. Milyen titkokat őrizhetnek szülei? Milyen titkokat rejtegethet maga előtt? Amikor Grace végül megtudja, hogy az iráni iszlám forradalom zűrzavarában egy menekülttáborban találtak rá, és szülei ez után fogadták őt örökbe, elindul Teheránba, hogy felkutassa gyökereit.  

Ez a szógyűjtemény több mint 3000 lengyel szót és kifejezést tartalmaz, amelyek téma szerint kerültek csoportosításra, hogy könnyebben kiválaszthassa, mit tanuljon először. Ráadásul a könyv második fele két tárgymutatót tartalmaz, amelyek alapszótárként használhatók a szavak keresésére a két nyelv bármelyikén. A 3 rész együtt kiváló forrást jelent a tanulók számára nyelvtudásuk szintjétől függetlenül. Hogyan használjuk ezt az lengyel szótárat?Nem tudja, hogyan fogjon hozzá? Javasoljuk, hogy először tanulmányozza a könyv első részében található igéket, mellékneveket és kifejezéseket! Ez nagyszerű alapot ad a további tanuláshoz, és már elegendő lengyel szókincset biztosít az alapvető kommunikációhoz. A könyv második felében található szótárak bármikor használhatók, amikor például az utcán hallott szavakat kell megkeresni, vagy amikor bizonyos lengyel szavak fordítását szeretné megismerni, vagy csak azért, hogy megtanuljon néhány új szót ábécésorrendben. Néhány záró gondolat:A szószedetek évszázadok óta léteznek, és mint oly sok minden, ami már egy ideje elérhető, nem túl divatosak és egy kicsit unalmasak is, de általában nagyon jól működnek. Az alapvető lengyel szótárrészekkel együtt ez az lengyel szótár nagyszerű forrás a tanulási folyamat során, és különösen hasznos akkor, amikor nincs internetkapcsolatunk a szavak és kifejezések megkereséséhez.

Kniha prezentuje výsledky výskumu príležitostných pamiatok staršej slovenskej literatúry, ktoré tematizujú manželstvo a úlohu manželky v ňom. Sústreďuje sa na spôsob literárneho stvárnenia manželského života a role manželky, ako aj na povahu súvisiacich básnických obrazov. Identifikuje ideové posolstvo vybraných pamiatok, ich literárne a myšlienkové východiská, relevantné poetologické charakteristiky a tiež prostriedky, ktoré sa podieľajú na umeleckej pôsobivosti týchto textov. Sondy do príležitostnej produkcie 16. – 18. storočia naznačujú stabilné znaky a premeny literárneho obrazu manželstva a ideálu manželky, ktoré sa situujú i do širších ideovo-spoločenských súvislostí. Okrem literárnohistorického poznania sa tak otvárajú dvere ďalšiemu interdiciplinárnemu uvažovaniu o manželských vzťahoch a postavení manželky v minulosti. Kniha zároveň ukazuje, že príležitostná tvorba predstavovala plnohodnotnú súčasť dobovej literárnej produkcie po stránke jej literárnoestetických kvalít a tiež myšlienkového bohatstva, ktoré je v nej obsiahnuté.

Výber z autorovej literárnokritickej tvorby Kontinuita a diskontinuita prináša v autentickej podobe hodnotenia básnických a prozaických diel slovenskej literatúry, ktoré publikoval v rokoch 1969 - 2007 a ktoré komentujú knihy prozaikov a básnikov vst upujúcich do literatúry v rokoch 1954 - 2006. Autor pamätá aj na domáci diachrónny i medzinárodný kontext. Kniha je príspevkom k poznaniu našej súvekej až takmer súčasnej literárnej situácie a môže byť aj čiastkovým nástrojom na hodnotenie modernej slovenskej literatúry.