Proč a jak reaguje tělo na psychickou zátěž? Proč své tělo zneužíváme? Kdo nese vinu za psychosomatické onemocnění? Proč máme strach z psychoterapie? Rozhodují o vzniku psychosomatických onemocnění individuální problémy pacienta a genetické dispozice, nebo také civilizační vlivy a společenské podmínky? Na všechny tyto otázky odpovídá MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. – lékař, psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik. Nastiňuje souvislosti mezi biologickým fungováním našeho těla a psychikou v reakci na zátěžové situace. Pacienti i lékaři se často omezují na hledání tělesných příčin onemocnění. K harmonizaci pak používají léky působící pouze na výsledné symptomy. Skutečná duševní podstata nemoci však zůstává skryta a neléčena. Budeme tedy hledat příčiny úporných bolestí hlavy v kostech a svalech, nebo spíše v nevyřešených osobních problémech? Jan Poněšický přináší psychoterapeuticky odborné, přesto však všeobecně srozumitelné vysvětlení. Kniha shrnuje dosavadní názory lékařů a psychologů, zabývajících se psychosomatickými souvislostmi nemocí, a zároveň předává autorovy dlouholeté zkušenosti v tomto nejstarším (a zároveň nejmodernějším) oboru medicíny, jehož krédem je: Nemocí netrpí jenom postižený orgán, ale celý člověk.

Rukopis mapuje proces dynamické psychoterapie a autor je si nepochybně vědom jak tradice, tak pestrosti současné praxe. Má opravdu bohaté literární znalosti, z druhé strany je schopen podpořit svá tvrzení důkazy neuropsychologie či imunologie a dalšími argumenty z ryze somatické a pozitivistické oblasti. Odhalené skutečnosti, platné pravdy ani vlastní zkušenost nebrání autorovi, aby v podtextu připomínal, že poznání našich smyslů je velmi nejisté a převedení těchto poznatků do slov nemusí být přesné; že je třeba se stále ujišťovat o specifickém kontaktu dvou jedinečných bytostí, které mají a někdy nemají společný cíl; a co dělat v případě, že se cíle rozejdou. Text je mnohovrstevný sám o sobě a skrývá v sobě navíc jakési metaposelství, které vnímavému čtenáři odhalí a nabídne porci čehosi mnohem podstatnějšího, než je psychoterapie. Je vyčerpávající encyklopedií nejrůznějších terapeutických situací, včetně střízlivého pohledu na genderovou problematiku, na nejrůznější úskalí protipřenosu, přenosu a empatie, na terapie u pacientů s různou diagnostickou nálepkou a také různou osobnostní a psychopatologickou problematikou, na etické mantinely a další aspekty každodenní práce terapeuta. Je však především moudrým a laskavým pohledem na celý proces, je studnicí optimismu pro začínající, kompasem pro všechny.

Druhé vydání úspěšné učebnice Zdravotnické psychologie s aktualizovanou teoretickou částí a cvičeními. Budoucí zdravotnický personál zde najde problematiku vztahů s pacienty i spolupracovníky.

Nejnovější odborná publikace týkající se diagnostiky a terapie duševních poruch předkládá lékařům, klinickým psychologům a všem pracovníkům zabývajícím se problematikou duševních poruch dokonalý přehled o diagnostickém procesu, symptomatice, syndromologii a nozologii duševních poruch. Když přijde pacient do psychiatrické ordinace, je snahou psychiatra rozpoznat, zda a jakou psychickou poruchou trpí. Hledání a rozpoznání dávno nebo nedávno objevených, zjištěných a pojmenovaných psychických poruch je vrcholem jeho činnosti. Prokazuje tím jak své odborné znalosti, tak i osobní inteligenci. V každém medicínském oboru v současné době existuje řada knih a příruček, které napomáhají nejen ke správné diagnostice, ale i k co nejvhodnějšímu způsobu léčby. V psychiatrii tomu není jinak. V současnosti je vývoj ve všech medicínských oborech, a tudíž i v psychiatrii, velmi rychlý. Autoři této publikace se proto snaží zachytit nejnovější trendy a výzkumy tohoto oboru. Nabízejí mimo jiné seznámení se správným psychologickým přístupem k pacientovi, informují o psychofarmakoterapii, šokové terapii, rehabilitaci a mnohém dalším, aby čtenář získal komplexní pohled na aktuální proudy v oblasti duševních poruch.

Podnětný příběh o Freudově užívání kokainu, jeho vlivu na Freudovu práci, vztahu mezi kokainem a psychiatrií a o počátcích "války proti drogám". Než mladého Sigmunda Freuda napadlo posadit pacienty na pohovku, dával si kokain. V zoufalé touze rychle získat reputaci si přečetl a bez pochybností přijal tvrzení americké farmaceutické společnosti Parke-Davis o jejím novém "zázračném léku", kokainu. Objednal si gram, a přestože léta tvrdil, že není návykový, první dávka ho přivedla k další a další, a tak si na něj vypěstoval závislost, která trvala celkem patnáct let. Tato kniha, která zasazuje jeho kokainové experimenty do tradice introspektivního užívání drog, k níž patřili William James, Aldous Huxley, Havelock Ellis a Timothy Leary, zkoumá jeho vliv na Freudovo pozdější myšlení a následný vztah mezi psychologií, psychiatrií, drogami a kulturou. Zahrnuje také analýzu moderního obchodu s kokainem. Vzhledem k tomu, že i prezident Obama, který sám v minulosti kokain užíval, uznává oprávněnost zpochybňování globální "války proti drogám", je kniha, kterou držíte v ruce, aktuální a skrytou historií toho, jak tato válka začala.

V umení a aj vo vede existujú "staré skvosty", diela, ktoré majú aj po generáciách svoju hodnotu. Zdá sa mi, že v psychiatrii to platí aj pre Spoerriho Kompendium, a že aj mladá generácia psychiatrov a psychológov môže mať pôžitok a inšpiráciu z jeho čítania. Theodor Spoerri napísal Kompendium psychiatrie so zohľadnením medicínskej psychológie v druhej polovici 20. storočia. Vyvolalo veľký záujem a Spoerri v priebehu štrnástich rokov prepracovával a dopĺňal nové vydania, takže v roku 1975 vyšlo 8. vydanie. O jeho kompendium bol záujem aj v zahraničí, takže vyšlo aj vo francúzštine, španielčine, holandčine, taliančine, portugalčine. Prečo tento záujem, čím je také výnimočné? Je mimoriadne stručné, poskytuje podstatné informácie a má didaktické kvality. Má čo povedať súčasným odborníkom na problematiku duševného zdravia, aj keď Spoerri zahŕňa poznatky psychiatrov a klinických psychológov, ktorí pôsobili pred viac ako dvoma generáciami? Myslím si, že má. Jednak je dobré trochu poznať históriu vývoja svojho odboru. Porovnať si, čo všetko sa už v odbore vedelo pred dvoma generáciami a prípadne na čo významné sa akosi pozabudlo a v čom sa medzičasom udial pokrok v poznaní. Jozef Hašto

"Örülök, hogy ez a kép vidámabbra és világosabbra sikeredett, így ellentétben áll a könyv tartalmával. Kellenek az ilyen kontrasztok. Az Olvasót arra kérem, hogy inkább intellektuális kalandnak, afféle időutazó kirándulásnak fogja fel azt, amit a könyv lapjain talál. Megteheti, hiszen a rejtély így is rejtély marad. Ahogy könyvemet ismerőseimnek reklámozni szoktam: "Elalvás előtt ne olvasgasd..." - és az Olvasó alighanem jobban teszi, ha hallgat rám. Ne vigyük az álmaink birodalmába azt, amit itt látunk-olvasunk. Üres perceinkben azonban eltöprenghetünk saját esendőségünkön és kiszolgáltatottságunkon. Nem kell ettől megijedni, hiszem a Nap így is ugyanolyan fényesen fog sütni ránk. Ha könyvem legalább erre ráébreszti az Olvasót, már nem volt hiába a sok-sok munka, és mindaz a töprengés és vívódás, amin átmentem, miközben Hasfelmetsző Jack hiteles történetét írtam." (a Szerző)

Publikácia Dramatoterapia v liečebnej pedagogike tvorí obsah všeobecného základu dramtoterapie v rámci štúdia liečebnej pedagogiky na PdF UK v Bratislave. Okrem študentov je publikácia určená všetkým tých, ktorí v si chcú získať poznatky alebo si ich aktuálne doplniť, rozšíriť.

Tato jedinečná kniha, která posouvá psychoterapiii kupředu, vstříc 21. století, čerpá z úrodné půdy psychologie a historického lůna šamanizmu. Jedná se o průkopnické a odvážné dílo, které by si měli přečíst jak psychoterapeuti i paktikanti šamanizmu, tak lidé zajímající se o vlastní růst. Kniha obsahuje i konkrétní případy objasňující použití šamanských praktik v psychoterapii a jejich teoretické vysvětlení pomocí moderních vědeckých studií.

Kniha se snaží ukázat, jak je možné se domluvit i s lidmi velmi rozdílného původu, kteří pocházejí z nejrůznějších kulturních zázemí, a preferují tudíž odlišné způsoby myšlení. Vzájemná domluva je možná kdekoli na světě, dáme-li si ovšem pozor i na své vlastní jednání a chování. Interkulturní komunikace je bezpochyby lepší alternativou než válka civilizací, kterou hrozí někteří současní autoři. Vstupujeme-li do komunikačních procesů, pak to na jedné straně vyžaduje jak upřímnost a důvěru, tak i schopnost naslouchat a získávat poučení od jiných. Na straně druhé je samozřejmým předpokladem to, že vždy zůstaneme sami sebou a nebudeme se dopouštět směšných pokusů být někým jiným než tím, kým sami jsme.