Znovu vás zveme na setkání se zajímavými lidmi, do jejichž života i osudu se zapsala Šumava. Seznámíte se s nelehkým životem známého modravského starosty Antonína Schuberta, jemuž mnohokrát život ukázal odvrácenou tvář. Antonín Pártl vzpomíná na dětství a historii obce Dolní Vltavice krátce po roce 1945, kdy prázdné domy skýtaly místa pro klukovská dobrodružství. Poutavě o tehdejší době vypráví i Karel Potužník. V některých vesnicích, jak se shodující i mnozí další pamětníci, to vypadalo jako v seriálu Zdivočelá země. Někteří přistěhovalci, dobrodruzi z vnitrozemí, si mnohdy hráli na kovboje. Jenomže přišel podzim a neměli čím krmit dobytek, protože nesušili seno. Rozprchli se bůhvíkam, a tak bylo třeba zbylý dobytek soustředit do stáda a každý sedlák musel týdně dávat fůru sena, aby do jara vydržel. I další osudy lidí, o nichž se v knize dočtete, by vydaly na samostatný román. Spoustu historek poskytl i Miroslav Mayer, lesák a ochránce hranic. Z paměti mu nikdy nevymizí slova neznámého vojáka základní služby z pohraniční roty na Březníku, který se po smrti svého kamaráda blízko Židovské skály a Medvědí hory vyjádřil: „Mým největším přáním je, aby již na žádných hranicích neumírali lidé…!“ Na konec jsme si nechali vzpomínky na skutečnou šumavskou legendu, „malého – velkého muže“, lékaře Zdeňka Kostroucha. Za svými pacienty jezdil na koni obětavě v kteroukoliv denní nebo noční hodinu a za jakéhokoliv počasí, tenkrát sehnat sanitku bylo spíš kouzelnickým uměním…

Říká se, že národy, jejich charakter, temperament, tužby a míra úspěchu nebo neúspěchu jsou výsledkem jejich dějin. Ve skutečnosti je to ale naopak a dějiny většiny národů se tvoří částečně z legend a mýtů, z části z podjatého výkladu několika skutečně zdokumentovaných a několika údajných historických událostí, ale hlavně ze současného konsenzu vnímat kolektivní minulost tak, aby to napomáhalo vytvářet určitý model budoucnosti. Dějiny byly vždy výsledkem lidského rozhodování o nadcházejících konkrétních činech. To se řídí podle toho, jak lidé pojímají svoji minulost v době, kdy rozhodují. Přepisovat dějiny podle svého pojetí se záměrem změnit svou budoucnost je legitimní nástroj národního přežití. Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Český stát píše svoji historii již více než jedenáct století. Před sto lety však došlo ke zlomové události v našich dějinách. Původní státní forma - monarchie - se po jednom tisíciletí změnila na republiku. Posledních sto let množstvím událostí a dějinných zvratů překonává valnou část ostatních epoch našich národních dějin. Znalost vlastních dějin, zvláště pak událostí bezprostředně předcházejících současnosti, patří mezi důležité prvky podílející se na formování našich rozhodnutí a postojů. Jsme pokračovatelé činnosti našich předků - s pocitem hrdosti vnímáme jejich úspěchy a s účastí prožíváme i jejich nezdary. Obojí je pro nás součástí historické zkušenosti, jež nám více či méně pomáhá vyrovnat se s našimi současnými úkoly či problémy. Znalost vlastních dějin je velmi důležitým předpokladem k tomu, aby i naše konání mohlo být v budoucnu našimi potomky posuzováno, aby na ně bylo pokud možno pohlíženo s pocitem hrdosti. Převzali jsme naši národní historii od předků a jednou ji předáme svým potomkům. Všichni přitom doufáme, že s pozitivním výsledkem. Druhý díl Kroniky republiky z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera je rozdělen do dvou částí. Ty se věnují dějinám republiky od roku 1969, kdy byla vyhlášena federace, po stěžejní události počátku roku 2020. Mezníkem oddělujícím obě části je vyhlášení samostatných států - České republiky a Slovenské republiky v lednu 1993. Všechny části knihy jsou dále členěny podle jednotlivých roků. Každému z nich jsou určeny, v závislosti na významu, minimálně dvě dvoustrany. Struktura zpracování událostí jednotlivých let je obdobná. Základem je kalendárium, zahrnující důležité události, k nimž v daném roce došlo. Klíčové události jednotlivých let jsou pak zachyceny v článcích, doprovázených jedinečnými fotografickými, mapovými či obrazovými přílohami.

Česko-anglický text doplňuje řada dobových fotografií zachycujících budování města Zlína. Autentické texty vedoucích osobností firmy i architektů přibližují atmosféru výstavby Zlína jako průmyslového a zahradního města. Přehledně je zachyceno vytváření továrního komplexu, obytných čtvrtí, školských a zdravotnických areálů. Je zde také kapitolka o známých baťovských dopravních projektech. Čtenáři poslouží připojený malý průvodce po jednotlivých budovách ve městě.

Dílo významné brněnské etnografky seznamuje s obyčeji, obřady, s lidovou tvorbou, které se váží k těmto nejvýznačnějším křesťanským svátkům. Soustřeďuje se zejména na dobu od Květné neděle do Velikonočního pondělí a věnuje se tradicím jak z venkova, tak z městského prostředí . Výklad doplňuje množství ilustrací – maleb na skle, kraslic, novoletní stromky, pomlázky.

V průběhu tří staletí existence vojenské duchovní služby v rakouskouherské i československé armádě prošlo jejími řadami mnoho desítek českých kněží. Svoji službu vykonávali věrně a poctivě, i když do jejich životů zasáhly všechny dramatické zvraty pohnutých historických událostí. Druhý svazek monumentálního a dosud nerealizovaného badatelského projektu, jenž shrnuje problematiku života a práce vojenských duchovních na našem území od samých počátků až po padesátá léta 20. století, chronologicky navazuje na první část a klade si za cíl představit působení duchovní služby v československé armádě v letech 1918–1950 i vojenské kněze, kteří se svou činností nesmazatelně zapsali do jejích dějin. Jsou mezi nimi generálové i prostí kněží, v jejichž řadách nechybí oběti nacistické perzekuce nebo poúnorového režimu. V širší perspektivě se dotýká dalších témat církevních dějin, jakými jsou vztah církve a státu, nebo samotné přítomnosti duchovních v armádě. Tak jako první část, i druhý svazek je doplněn bohatým obrazovým doprovodem doposud nikdy nepublikovaných fotografií, který knihu ještě více oživuje.

Po víťazstve pruskej armády v bitke pri Hradci Králové, 3. júla 1866, sa rakúske vojská presúvali k Prešporku, kde mali zabrániť v postupe na Viedeň. Bitka pri Lamači ukončila Prusko-Rakúsku vojnu na poludnie 22. júla 1866, kedy vstúpilo do platnosti prímerie. V dôsledku prehratej vojny musel cisár František Jozef I. prijať veľa pokorujúcich opatrení s obrovskými územnými aj finančnými dôsledkami. Autor zaznamenáva priebeh bitky a udalosti odohrávajúce sa v priľahlých obciach, rokovania predchádzajúce podpisu mierovej zmluvy v Mikulove a následne v Prahe. Popisuje charakter a stav nepriateľských armád, analyzuje jednotlivé zbory, ich výstroj a výzbroj, predstavuje veliteľov a padlých oboch armád. Z dobových kroník poznávame aj život v Prešporku, Lamači, Dúbravke, Záhorskej Bystrici a v Devínskej Novej Vsi krátko pred samotnou bitkou.

Od demonstrace na Národní třídě 17. listopadu do 10. prosince, kdy vznikla Vláda národního porozumění. Dění čtyřiadvaceti dnů v autentických dokumentech (článcích, prohlášeních, letácích) a ve vyprávěních novinářky Jitky Šestákové, zaznamenaných v průběhu těchto událostí. Kniha nabízí možnost nahlédnout do času, který byl přítomností před třiceti roky, sledovat růst občanského odporu a zprostředkovaně tak být svědkem dramatického období, které českou společnost vyvedlo z nesvobody.

Fakľový sprievod 14. marca 1939, esesmani s čokoládou, bieli Rusi a ďalšie udalosti, ktoré poznačili históriu mesta v čase autorovho dospievania. Zo spomienok vanie nostalgia za svetom detstva a gymnaziálnymi rokmi. S každodenným životom Štiavničanov sú úzko späté poschodové záhrady a strmé schody v úzkych uličkách, pivnice, pavlače, obchody na korze, rozkoše kúpania v tajchoch či týždenné menu v meštianskej domácnosti. V jeho rozprávaní ožíva aj Joergesova tlačiareň, archivár Baker či mestský archív.

Hlavní postava knížky se zamýšlí nad tím, co vše zažila během dvacátého století. České dějiny tohoto období představovaly vskutku velké drama s fascinujícími zápletkami. Klade si otázku, zda existují nějaké zákony historie a politiky, a snaží se je zformulovat. Vychází přitom i z dávné historie jak české, tak i světové. Velcí myslitelé v minulosti přemýšleli o filozofii českých dějin. Byla tato filozofie ovlivněna dvacátým stoletím a existencí Československa? Jako milovník historie vyjadřuje svůj názor také na všechny české a československé prezidenty a některé další postavy, které se různým způsobem zapsaly do české historie.

Kniha Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný se zabývá proměnou identity slánských měšťanů v 17. století. Vypráví o postupné ztrátě hodnot, vlastní minulosti, paměti, léta budovaných sociálních vazeb a především vyznání, které museli měšťané královského města Slaný čelit po fatálním a neúspěšném střetu s pány z Martinic. Na základě dosud nezpracovaných pramenů autor ukazuje, jak se během dvou generací proměnila slánská společnost z obyvatel královského, nekatolického, svobodného města v povětšinou loajální poddané pánů z Martinic, jakými prostředky se tak dělo a co se stalo s těmi, kteří tlaku dokázali odolat.

Práca prezentuje výsledky historického výskumu medzinárodnej mobility študentov z Bratislavskej stolice od stredoveku po rok 1918 na základe skúmania matrík relevantných európskych univerzít a vysokých škôl. Najstarší doteraz známy záznam je z roku 1263 a nachádza sa v matrike slávnej Bolonskej univerzity. Zatiaľ čo v stredoveku študenti z Bratislavskej stolice študovali na desiatich univerzitách, v novoveku (od roku 1526) sa záznamy o nich nachádzajú v archívoch už viac ako 200 univerzít a vysokých škôl. Jadrom knihy je štruktúrovaný súpis 6 500 zistených mien študentov, spolu s dostupnými biografickými údajmi; miestny register umožňuje vyhľadať študentov podľa lokalít ich pôvodu. Popri pramennej informácii využiteľnej historikmi s rozmanitým zameraním, práca bude prínosom osobitne pre dejiny bratislavského regiónu, resp. jeho jednotlivých obcí.

27. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tento ojedinělý čin na představitele německých ozbrojených sil v průběhu celé druhé světové války byl vyvrcholením pečlivě naplánované operace Anthropoid, kterou provedli českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Kniha Konec černého vraha odhaluje dramatický příběh o tom, jak celá tato operace probíhala i kdo byli jeho jednotliví aktéři. Od jmenování Heydricha do funkce v Protektorátu až do posledních bojů v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Přináší dobové citáty, detaily vyšetřování, osobní příběhy plné odvahy, ale i zrady v jednom z nejdramatičtějších momentů naší historie.

Titul Trnava okolie na starých pohľadniciach je regionálnou „pohľadnicovou“ prechádzkou Trnavou a jej okolím v prvej polovici 20. storočia. Súbor takmer 200 starých pohľadníc predstavuje v prvej časti najprv najvýznamnejšie dominanty Trnavy a vizuálne sprostredkováva vzhľad dedín a mestečiek, ktoré ležia v jej bezprostrednej blízkosti. Texty v kombinácii s pohľadnicami umožnia čitateľom vrátiť sa do začiatku 20. storočia, kedy mestečká a dediny mali svoj vlastný kolorit a pôvab.

Jsou strhujícím, takřka didaktickým příběhem vztahu Čechů k vlastnímu kmenovému a státnímu zřízení od příchodu kmene do kotliny Bohemie až po současnost. Kniha mapuje vývoj českého vztahu k vlastnictví, k legitimitě a hierarchii moci, v rámci širších celoevropských dějů. Pro svou stručnost a přehlednost se přímo nabízí jako pomůcka pro školní výuku dějepisu.

1. diel rozsiahleho slovenského historického slovníka. Každé heslo má priradený stručný výklad, literárny zdroj, rok (prípadne storočie) v ktorom bol v zdroji uvedený, krátku ukážku z textu, v ktorom sa heslo vyskytlo. Publikácia predstavuje slovenčinu z predspisovného obdobia od najstarších čias tak, ako sa zachovala v rukopisných i tlačených slovenských jazykových pamiatkach a v starších latinských písomnostiach, až po kodifikáciu spisovnej slovenčiny A. Bernolákom na konci 18. storočia.

Obec Velčice v okrese Zlaté Mravce, obklopená vencami Tribeča, si roku 2007 pripomína 775. výročie prvej písomnej zmienky. Pri tejto príležitosti rodáci z obce – Michal Eliáš, Karol Eliáš a Marek Zeman – pripravili národopisnú monografiu, v ktorej ukázali, ako zemepisná izolovanosť obce umožnila zachovať viaceré archaické prvky ľudovej kultúry i originálne nárečie. V obci sa dodnes udržali svadobné zvyky s viacerými prvkami z 19. storočia. V kalendárnych zvykoch a obyčajach na začiatku 20. storočia sa chodilo s Blažejom a Gregorom, na fašiangy s klátikom, v decembri s Luciou a výnimočné boli aj vianočné zvyky. Dlho sa tu udržal aj ľudový odev – kroje. Kniha obsahuje prvý Spevník velčicských piesní, nárečie má viaceré prvky zhodné so stredoslovenským i južnozápadoslovenským nárečím. Nárečový slovník obsahuje vyše 1 100 hesiel. Monografia je bohato ilustrovaná.

Tři příběhy z neklidného 17. století přinášejí nový pohled na opakovaná povstání poddaných z vesnice Kysíbl nedaleko Karlových Var (dnes Stružná). Sebevědomí Kysíbelští dokázali oponovat mocnému rodu Černínů s rozhledem a důstojností, která dodnes bere dech. Kniha je významným příspěvkem k poznání života 17. století, jenž je značně vzdálen tradičnímu obrazu pobělohorských Čech. Jaroslav Čechura je profesorem pro hospodářské a sociální dějiny na FF UK, současně pracuje v Archivu Národního muzea.

První hlubší vědecká sonda rozebírající mýtus o hospodářské vyspělosti první Československé republiky.

Třetí kniha o Beskydech s názvem BESKYDY DNY VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ navazuje na dvě předcházející, pojednávající o hmotné kultuře obyvatel Beskyd v dějinném procesu osídlování podhůří a hor (Stavby a život v nich z r. 2011 a Zdroj práce a obživy z r. 2012).Nyní čtenářům předkládáme tematiku nejobtížněji sdělitelnou, pohledy do duchovní kultury rodin, jejich skupin i jednotlivců.Málokde v Evropě bychom našli tak složité kulturní vztahy mezi obyvateli jednotlivých částí pohoří jako v Beskydech, na území styku a prolínání tří příbuzných národů Čechů, Poláků a Slováků, za jejichž osudy stály dějiny pohraničních politických zájmů tří států. Píšeme-li o lidové kultuře, neznamená to, že se omezujeme jen na rodiny živící se vlastní zemědělskou produkcí a žijící na horských pasekách. Zajímají nás všechny vrstvy obyvatelstva, ale chceme čtenářům představit především ty, které byly nositeli kulturní tradice vzniklé a rozvíjející se v jednotlivých částech pohoří a lišící se od regionů okolních.Úvodní kapitola v této knize objasňuje, jak probíhal proces od lidového oděvu ke kroji demonstrujícímu krajové odlišnosti.Další kapitoly se věnují rodinným zvykům a výkladu obyčejů uplatňovaných v ročním cyklu a v souvislosti s náboženskými projevy obyvatel v exkurzu o poutích. Kapitoly pojednávající o lidovém umění nabízejí syntézu výtvarných projevů v řezbářských dílech a výtvarná kultura pojednává o vrstvách umění v malířských projevech a srovnává insitní malbu s dílem profesionálních výtvarných umělců.Poslední kapitola představuje lidovou hudební kulturu v závislosti na genezi nástrojů a především jednotlivých osobností přispívajících svým talentem k obohacení neustále proměnlivé tradice.Nedílnou součástí textu jsou fotografie a grafiky čítající 480 ks ilustrací dokumentujících podstatné stránky života v Beskydech, pořizované od poloviny 19. století do současnosti.

Kde strávil svou poslední noc Vladimír Boudník? Proč zabil ruský voják českého generála? Kdo upálil nenáviděného kolaboranta na lucerně? Kde dožívala první láska Jana Masaryka? Jak žila Eva Olmerová? Kdo stál za záhadnou smrtí jazzového mistra? Jak vznikla legendární skladba Muchomůrky bílé? Kde si našel svou českou manželku později zavražděný švédský premiér? A konečně: Co se doopravdy dělo za zdmi Werichovy vily? To vše a desítky dalších příběhů, které se ve dvacátém století odehrály v pražském malostranském prostředí (jen zdánlivě idylickém a nepodléhajícím spádům komunismu nebo nacismu) i stovky unikátních, obvykle dosud nepublikovaných fotografií, najdou čtenáři v takřka pětisetstránkové knize Dana Hrubého, autora řady knih a dalších publikací o Praze.

Jelen posztumusz kiadású, 1992-ben befejezett műve kéziratban maradt fenn, s páratlanul értékes településmonográfiáját nyújtja szeretett falujának, Sajógömörnek. A könyv egyik értékét és jelentőségét ma már másutt fellelhetetlen dokumentumok és feljegyzések adják.

Banská Bystrica: Múzeum SNP, 2014, 192 s. (32 strán dobových fotografií na kriedovom papieri) - Po úspešnom spracovaní problematiky tzv. Východoslovenskej armády sa autorka rozhodla priblížiť čitateľom, venujúcim sa dejinám II. svetovej vojny na Slovensku, nemenej zaujímavú problematiku partizánskeho hnutia na východnom Slovensku. Kniha prináša podrobný objektívny obraz formovania prvých partizánskych skupín na Slovensku (najmä na východe Slovenského štátu). Prechádza cez ich materiálne zabezpečovanie a vyzbrojovanie v rokoch 1943-1944 a dostáva sa až k vytvoreniu najväčšej partizánskej skupiny v tomto regióne – zväzku Čapajev. Autorka podrobne mapuje osudy jej hlavného organizátora, leteckého nadporučíka Ľudovíta Kukorelliho a plasticky vykresľuje bojové akcie i „každodennosť“ partizánskeho života pred obdobím vyhlásenia SNP i po potlačení Povstania.

Z autorovho úvodu: "V knihe skúmam predovšetkým politické dejiny Slovenska, slovenskej spoločnosti a národa v prvej polovici 20. storočia. Tejto historickej problematike venujem dlhodobú výskumnú pozornosť v presvedčení, že práve toto obdobie a osobitne roky prvej Československej republiky znamenali zásadný, dovtedy nepoznaný zvrat v živote Slovákov a Slovenska."

Marie Riegrová (1854 - 1895), vnučka Františka Palackého (1798 - 1876), dcera Františka Ladislava Riegra (1818 - 1903), jež se roku 1874 provdala za Václava Červinku (1844 - 1929), správce Riegrova velkostatku Maleč, prožila relativně krátký, nicméně literárně plodný život. Zápisky jsou plodem Mariina grafomanství, ale také jedinečným pramenem pro studium dějin české společnosti druhé poloviny 19. století. Sekundárně ukazují způsob života a sebereflexi ženy z přední české rodiny oné doby.

Kniha představuje životní dráhu a politickou kariéru muže, svého času ministra informací a kultury, který své rétorické schopnosti a touhu být viděn ve středu dění zapojil do služeb Komunistické strany Československa. Seznámíme se s Kopeckého osobností, která zásadní měrou profilovala vzestup československého stalinismu se všemi jeho tragickými excesy, a v druhé polovině 50. let byla trpným svědkem jeho diskreditace a ústupu k mírnějším formám diktatury. Autorka mapuje postoje a chování Václava Kopeckého od jeho studentských let, přes vstup do KSČ až po činnost uprostřed světových otřesů pozdních 30. a 40. let. Dílo klade důraz na Kopeckého osobnostní rysy, přesvědčení i obsese. Vyobrazuje člověka vytrvale pracujícího na vzestupu vlastní strany, s níž osudově spojil vlastní kariéru. Kvantum Kopeckého citátů a bohaté množství charakteristických epizod z jeho mezilidských vztahů, staví čtenáře před tolikrát řešenou otázku, nakolik se v myslích budovatelů komunistické despocie nacházela živočišná mocichtivost a víra ve „světlý ideál“. Ve svém souhrnu tyto informace vrhají také světlo na postoje a osudy mnoha známých jmen českého kulturního života. Knihu doplňuje kvalitní obrazový materiál, čerpaný z velké části z archivních fondů.

Zmizelá Šumava - 2.vydání

Kniha přináší barvitý pohled na dvorskou společnost, přičemž nabízí tři výkladové linie. Hlavní z nich sleduje přemyslovský dvůr od 10. do 14. století. V centru pozornosti stojí dvorská kultura a její každodenní či sváteční projevy a chvíle. Čtenář se seznámí se životem panovnické rodiny, s vývojem ideálu dvorného rytíře, s různými podobami turnaje a dvorské lásky. Kniha nepomíjí rovněž složení dvora od nejvyšších hodnostářů až po různé služebníky, hodnotí sídla, cestování, nebo péči o tělo a astrologii. Obsáhle představuje také význam dvorské literatury a mecenášství. Hlavní texty doplňují tematická výkladová okna, jež se zaměřují na vybrané stránky soudobého života. Sledovány jsou třeba pohledy na manželství či homosexualitu, doklady o možnostech stravy, lovu, nálezů hraček nebo soukromí členů panovnické rodiny. Třetí výkladová linka přináší dosud nepříliš doceňovaný aspekt historiografické literatury, a tím je přímé začlenění překladů jednotlivých pramenů. Čtenáři se tak v ucelené formě nabízí překlady kronikářských záznamů, listin i literární tvorby v podobě lyrických veršů nebo částí epických příběhů. Řada pramenných záznamů je přitom v českém překladu zveřejněna vůbec poprvé.

Výpravná publikace Národního muzea vychází ke stoletému výročí fenoménu české kultury - trampského hnutí. Autor předkládá čtivý chronologický výklad od vzniku a rozmachu hnutí za první republiky přes období útlumu a diktatur až po dnešní dobu, a v tematicky zaměřených kapitolách se dále věnuje i otázkám specifické trampské kultury - hudby, divadla či architektury a sportu. Text provází velké množství fotografií a dalšího obrazového doprovodu.

Unikátní třísvazkový projekt Historie českých speciálních sil se podrobně zabývá vývojem československého a českého výsadkového vojska a jednotek zvláštního určení v letech 1947–2001 s důrazem na VÚ 8280 (dříve 22. výsadková brigády, dnes 601. skupina speciálních sil). Autor vychází z mnohaletého studia všech přístupných archivních pramenů, z rozboru veškeré knižní i časopisecké produkce na toto téma a v hojné míře též ze vzpomínek bývalých příslušníků popisovaných jednotek. Z obsahu prvního dílu: Historie výsadkového vojska v ČSR do roku 1952 Výsadková brigáda na Slovensku 1952–1960 22. výsadková brigáda na Moravě 1960–1969 Útvary a jednotky výsadkového vojska