Zkoumání podstaty estetických prožitků v díle francouzského modernisty Hledání ztraceného času Marcela Prousta představuje už sto let výzvu nejen pro badatele, ale především pro čtenáře, kterým je jeho extrémní rozsah často nezdolatelnou překážkou. Stejně jako jiní modernističtí spisovatelé (T. Mann, V. Woolfová, R. Musil) i Proust ve svém románu totiž zkoumá odlišné pojetí lidské zkušenosti než jeho

Mezi beletrií a historiografií vede nejasná hranice odnepaměti. Tradiční historický román vychází z premisy, že je coby román realistický, a tudíž že románové ztvárnění historie je realistické liší se v detailech, nicméně základní linie historického vývoje zůstává nezpochybnitelná stejně jako byla nezpochybnitelná tradiční historiografie. Obě tyto premisy byly ovšem ve 20. století zásadně zpochybněny,

„Kvůli tomu, že člověk prohraje, ještě nutně nepřestává být hrdinou… Může se stát hrdinou porážky. To je podle mě pro Argentinu klíčové: Argentina je evropskou zemí Latinské Ameriky, zemí předurčenou k velikosti, zemí geograficky nejpříhodněji situovanou, s nejbohatšími přírodními zdroji a s veškerým Božím požehnáním… a je to chudá, žalostná a zapomenutá země třetího světa.“ Tak o své domovině uvažuje

Literatura tak jako další umění patří ke skupině toho, co dnes nazveme tradičními médii. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média. Kniha Za obrysy média z pera devíti autorek a autorů přináší genealogii média, příběh mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jež jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří

Básnik a literárny vedec Michal Habaj v monografii Básnik v čase sleduje tvorbu našich moderných básnikov medzivojnového obdobia Jána Smreka, Emila Boleslava Lukáča, Laca Novomeského a Jána Roba Poničana so zreteľom na to, že poézia vždy a nevyhnutne existuje v čase, v čase vzniká i zaniká. Poézia sa však v čase mení a menia sa i jej funkcie, jej poslanie a jej zmysel. A s tým sa mení i jej výklad,

Leszek Engelking (1955) patří mezi nejpilnější polské bohemisty po roce 1989. Věnuje se překladu, literární vědě, historii, kritice a publicistice; píše původní básně a prózu. Působí na univerzitě v Lodži. Publikace shrnuje devětadvacet Engelkingových literárněhistorických prací věnovaných české literatuře zejména posledního století, ale i starší: počínaje Máchou přes Richarda Weinera ke Skupině 42,

Grendel Lajos A modern magyar irodalom története első kiadása (2010) után - kisebb-nagyobb megszakításokkal - szinte a haláláig dolgozott könyve bővítésén. Mindez részben betoldásokat, kiegészítéseket jelentett a meglévő fejezeteknél, amikor úgy ítélte meg, hogy korábbi értelmezései, elemzései nem elég árnyaltak az adott szerzőről, műről. Másrészt pedig új fejezeteket írt a két világháború közötti

Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy. První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. V prvním kroku se vychází od sledování výskytu tvarů slova filosofovat a sestupuje se přes několik vrstev k možné vlastní

„Kdyby se všichni tiskaři rozhodli, že budou tisknout jen to, co nemůže nikoho urazit, nemohlo by vyjít téměř nic.“ Benjamin Franklin, 1731 O kterém románu se říká, že někoho přiměl k vraždě? Proč se kdysi na německých školách nesmělo učit o Pohádkách bratří Grimmů? Která kniha o cenzuře cenzorům vadila nejvíc? Kterému autorovi kritici doporučili, aby se raději utopil? Který spisovatel napsal tak skandální

A következtetés, amelyre Margócsy István cikke az Arany-emlékév kapcsán kifutott, Ady, és tetszőlegesen behelyettesítve, valamennyi klasszikus szerzőnk kapcsán érvényes: „Újra kellene olvasni Aranyt! [vagy Adyt ect.] – s nem az iskola szemével! – hányszor hangzott már fel a kegyes óhaj, s hányszor maradt meghallgatatlanul. Pedig, úgy vélem, nincs más megoldás: újra kell olvasnunk a magunk számára Aranyt

Řada míst na světě dnes díky zvýšené fluktuaci osob a rozvoji telekomunikace prochází zásadními proměnami, které výrazně diverzifikují tyto lokality co do přítomnosti různých jazyků a kultur. Kniha Jana Blommaerta, jednoho z nejinspirativnějších sociolingvistů současnosti, prezentuje teorii sociolingvistiky globalizace v nápaditém propojení s koncepty sémiotiky, analýzy diskurzu, migračních studií

Publikácia prináša komplexne a organicky spracovaný materiál o poetickej tvorbe básnika Jána Stacha v reláciách vytýčenej témy. Obsahuje známe životopisné údaje doplnené faktami s viacerých relevantných zdrojov, ktoré doposiaľ v komplexnom celku takto zaradené či inak spracované neboli. Dopĺňajú tak celostný a prirodzený obraz výnimočného tvorcu, umelca a človeka v kontexte jeho tvorby, ale takisto

Udělala z nás pandemie větší čtenáře, nebo spíše naopak? Vychýlila naše čtenářské zvyky? Publikace vychází ze statistického šetření, organizovaného Národní knihovnou ČR v únoru 2021. Přináší data týkající se našeho chování před pandemií covidu-19 a během ní snaží se zjistit, které mediální aktivity narostly nejvíce, které naopak poklesly, jak se změnily naše čtenářské návyky, jak jsme vnímali u svých

Člověk prožívá svou viditelnost dvojím způsobem: jako ohrožení a jako nepřirozenost. Obojí podněcuje snahu hledat svou pravou podobu a zároveň se utvářet podle vlastních představ. Spisovatel tu nachází téměř dokonalý prostředek, totiž psaný jazyk. Na počátku tohoto směřování stojí Stendhalovo dílo, jež je považováno za zakladatelský impuls literárního egotismu, tedy směru, pro nějž je charakteristický

Príležitostné žánre zostávali v slovenskej literárnej historiografii doposiaľ na pokraji záujmu a takmer bez reflexie, a to i napriek tomu, že v súvekej kultúre plnili významnú funkciu v kultúrnej komunikácii, ktorá súvisela s aktuálnou dobovou politickou a spoločenskou situáciou. A tiež napriek ich výpovednej hodnote smerom k tzv. malým dejinám, teda k udalostiam v životoch rodov, rodín, osobností,

Kniha sa zameriava na skúmanie inovatívnych kompetencií poetického jazyka vybraných autoriek: L. V.-Gavorníkovej, T. Lehenovej, S. Repar, N. Ružičkovej, K. Kucbelovej a M. Ferenčuhovej. Autor prináša do slovenského diskurzu uchopenie väčšinou prehli adaného (i feministicky podnetného) rozmeru básní autoriek, a teda ukážku iného - aj rodovo poučenejšieho - čítania umeleckých textov.

Klasickým objektom kultúrnych vied sú javy poznačené spontánnosťou, nachádzajúce sa mimo oblasti racionálnej regulácie a vnímané ako prirodzené kultúrne entity v protiklade s „umelými“ objektmi, vytvorenými s istým stupňom uvedomenosti. Významový komponent „pestované“ (rastliny, mikroorganizmy) implicitne odkazuje na to, že kultúra sa týka aj zasahovania človeka do prírody, a evokuje predstavu kultivácie

A Nemzeti Kultúrtörténet Kincsestára sorozat legújabb kötete a Petőfi-emlékév jegyében a költő alakjának népi hagyománykörét mutatja be. Habár e folklórhagyományok ismertetésére a 19. század végétől történtek kísérletek, a kiskőrösi születésű Magyar Zoltán könyve az első olyan feldolgozás, amely a teljesség igényével készült, áttekintve mindazt a narratív örökséget, amely az utóbbi két évszázad során