Zbierka súčasných ruských hier nadväzuje na pôvodné prekladové publikácie Nemecká dráma, Maďarská dráma a Srbská dráma, ktoré vyšli v edícii Divadelného ústavu Bratislava Nová dráma / New Drama, v rámci medzinárodného projektu Európska dielňa prekladu. Výber z vynikajúcich textov súčasných ruských autorov v preklade Evy Maliti-Fraňovej a Romany Maliti dopĺňa štúdia renomovaného divadelného kritika a publicistu, redaktora The Moscow Times Johna Freedmana. Publikácia prináša výnimočné dramatické texty najvýznamnejších predstaviteľov mladej súčasnej drámy. Reprezentatívny výber je tematicky a žánrovo pestrý – od monológu masového vraha (Júl), cez drsný obraz života mladých ľudí v provinčnom meste (Poďme, čaká nás auto), mierne ironický, ale aj dojímavý pohľad na dokonalé celebrity mediálneho sveta (Letí), originálnu konfrontáciu súčasnosti s mytologickým príbehom (Kuchyňa) až po emocionálne silnú hru o komplikovanom vzťahu dcéry a matky v podobe takmer filmového scenára (Vĺčik). Ruská klasická, ale aj moderná súčasná dráma slovenských divadelníkov stále inšpiruje a fascinuje, je teda pravdepodobné, že sa i tieto hry dostanú na repertoár slovenských divadiel.

Má verejné divadlo vo svete kasínového kapitalizmu zmysel? Potrebujeme dotované nekomerčné divadlo, keď je len jednou z možností obrovskej ponuky živej i digitálnej zábavy, ktorou sú konzumenti zavalení? Áno, tvrdí známy teatrológ Dragan Klaić (1950 – 2011), divadlo financované z verejných zdrojov stále potrebujeme. Tvorí totiž hodnoty, ktoré sú vzácnou a nenahraditeľnou protiváhou ľahkej komerčnej zábavy. Autorské divadlo nikdy nebolo pestrejšie, píše Klaić vo svojej akademicky dôkladnej analýze súčasného postavenia rozličných podôb scénického umenia. Divadelníkom a ich manažérom z tohto rozsiahleho spektra zároveň ponúka „manuál“, ako obstáť na obrovskom trhu, predkladá fundované návrhy, ako v nerovnom boji so supermanmi, s muzikálmi a telenovelami prilákať a zachovať si diváka, ako svoj projekt spropagovať alebo ho začleniť do širšieho kontextu, ako nahmatať tep neustále sa zrýchľujúcej doby.

Knižné vydanie dvoch najúspešnejších hier o Jánošíkovi smeruje do knižníc mnohých spokojných divákov, ale i tých, ktorí ich na javisku ešte nevideli. Bryllova hra Na skle maľované prešla s úspechom kus sveta - a na Slovensku sa stala doslova legendárnou. Feldekova hra Z dreva vyrezané absolvovala uvedenia na profesionálnych javiskách doma i v zahraničí a stala sa najhranejšou hrou slovenských ochotníkov. Úspešné realizácie oboch hier na divadelných doskách dokumentuje bohatá knižná obrazová príloha Aj keď je každá hra trochu iná - Bryllova viac využíva fantáziu, Feldekova zas historické fakty - obe majú aj veľa spoločného: dobre sa v nich znáša pohromade legenda aj realita, tragédia aj humor, hovorené slovo aj spev.Autorov hier spája aj to, že sú to generační vrstovníci, vstupovali do literatúry v rovnakom čase – v čase chruščovovského odmäku po Stalinovej smrti - a jedným z prvých Feldekových prekladov vo vtedy založenom časopise nastupujúcej generácie Mladá tvorba bol preklad jednej z prvých Bryllových básní.Autor Z dreva vyrezaného je navyše aj prekladateľom Na skle maľovaného. Jánošík je obom blízky aj ako sused (Feldek sa narodil kúsok od Terchovej, v Žiline, Bryllovo rodisko to tiež nemá k Jánošíkovmu ďaleko. A autor doslovu Peter Cabadaj, pracovník Slovenskej národnej knižnice, ten sa narodil rovno v Terchovej).

Unikátní výpravná monografie se zabývá výtvarným fenoménem českých loutek, a to divadla kočovných marionetářů, rodinného spolkového loutkového divadla a tvůrců-umělců. Představuje loutky jako artefakty s akcentem jejich výtvarné kvality. Kniha je bohatě v

Podtitul publikácie slovenského operného kritika a publicistu Vladimíra Blaha (1943) presne vystihuje jej obsah. Autor v diele venovanom stálici svetového operného repertoáru podrobne sleduje príbeh populárneho Pucciniho diela. Približuje dobový kontext a literárny námet, podľa ktorého vzniklo libreto Bohémy, pozornosť venuje hudobnej stránke diela a jeho miestu v rámci tohto žánru. Cez zrkadlo kritiky aj vlastné divácke zážitky systematizuje inscenácie Bohémy na slovenských operných javiskách i v zahraničí z pohľadu ich umeleckého významu. Pre lepšiu orientáciu autor prikladá aj súpis najvýznamnejších svetových nahrávok Bohémy. Monografické dielo Vladimíra Blaha, milovníka talianskej veristickej opery, je zaujímavým a praktickým sprievodcom jednou operou pre každého nadšenca, sprievodcom, ktorý zároveň otvára dvere do sveta opery.

Monografia Dagmar Inštitorisovej Jozef Ciller. Čítanie v mysli scénografa sa zaoberá tvorbou prof. Jozefa Cillera (1942), ktorý patrí medzi najúspešnejších slovenských divadelných scénografov, venuje sa však aj kostýmovej tvorbe, televíznej a filmovej scénografii, architektúre, dizajnu či paradivadelným akciám, výstavám a eventom. Za svoju tvorbu získal viacero ocenení ako - zlaté medaily na Pražskom Quadrienalle 1975, 1983, zlatú medailu na Trienalle v Novom Sade 1974 a i. Monografia má dve časti. Obrazová časť pozostáva takmer zo 70 výtvarných návrhov a ich realizácií doma a v zahraničí. Osobitosťou koncepcie sú anotácie k scénografiám v slovenskom a anglickom jazyku, ktoré sú zároveň ich filozofickým základom. V textovej časti je každá kapitola tematicky zameraná tak, aby prostredníctvom rôznych optík poukázala na hlavné znaky tvorby Jozefa Cillera v jeho divadelnej aj v inej umeleckej tvorbe, vrátane teórie scénografie. (Kapitoly ako Scénografia ako metafora v akcii, Scénografia ako akcia, event a fantázia, Čechov ako impresia a realizmus, Moliere ako dynamizmus baroka a stoicizmus klasicizmu, Shakespeare ako prítomnosť renesancie atď.) Príloha DVD s ukážkami z tvorby J. Cillera (teatrologické práce; scénografie pre eventy a iné paradivadelné aktivity; ukážky z filmových dokumentov a televíznych vystúpení; fotografie z amatérskych a bábkových inscenácií, kompletné súpisy divadelných, filmových, televíznych, teatrologických a iných diel J. Cillera a prác o J. Cillerovi a použitá literatúra..

Výsadní postavení Williama Shakespeara v současné západní kultuře a společnosti nemá obdoby Kdo určil, že si Shakespeare zaslouží tak hluboký obdiv? Může nám alžbětinský autor divadelních her skutečně i dnes přinášet tak závažné poselství, anebo jsou ve hře i jiné síly? Další z řady komiksů Shakespeare hledá odpovědi na tyto otázky. Zjišťuje, jak byl tento "bard" v různých dobách na různých místech uctíván, ukazuje, s jakými kulturními a politickými směry byl spojován, a vysvětluje, proč i dnes probíhají intenzivní kritické polemiky. Dochází k přesvědčivému a spornému závěru: Shakespeare zůstává i po staletích bojištěm, na němž se bojuje o pochopení lidskosti.

Kniha předního českého divadelního teoretika a historika Jana Císaře je reflexí současné inscenační praxe včetně proměn, které divadlo prodělalo v posledních desetiletích. Kniha představuje fundovaný a zároveň čtenářsky přístupný teoretický výklad o současném postavení divadla, včleněný do historického a filozofického kontextu a doplněný celou řadou příkladů z konkrétních inscenací. Jan Císař zkoumá klíčové kategorie divadelní teorie, jakými jsou divadelní prostor, situace, či znak. Zabývá se také aktuální otázkou vztahu divadla k ostatním druhům médií a problematikou jejich možné konkurence. K původnímu vydání (ISV, 2000) Jan Císař dopsal novou kapitolu Po patnácti letech věnovanou mimo jiné současným tendencím v divadle a kniha je vybavena nově i seznamem inscenací, o nichž Jan Císař v knize hovoří. Kniha je určena zejména studentům divadelních oborů a zaujme jistě také kritiky a teoretiky, kterým nabízí četné podněty k tomu, jak číst současné divadlo. Zároveň má co nabídnout i tvůrcům hledajícím nové podněty pro svá díla.

Původ německé truchlohry (tiskem 1928), nejrozsáhlejší souvislý text Waltera Benjamina (1892–1940), podává unikátní výklad barokní jevištní i výtvarné alegorie – a činí tak jazykem plným aluzí, vnitřní dynamiky a neočekávaných obratů, nutících čtenáře nahlédnout hloubku povrchu a umění neumělosti. Walter Benjamin dnes bývá nejčastěji označován za filosofa kultury či teoretika médií; sám se ale možná chápal především jako teolog obrazu a jazyka, teolog, který poznává různá náboženství, ale k žádnému nepatří jednoznačně, a hovoří o božském, ale nekáže je. Vedle nového překladu tohoto klíčového textu moderního myšlení svazek obsahuje také dějová shrnutí hlavních barokních truchloher a medailony autorů, rukopisné materiály a dokumenty k Benjaminově neúspěšné habilitaci, jmenný i věcný rejstřík a reprodukce barokních grafik, na které Benjamin v textu odkazuje.

Knížka chce ukázat obrazem i textem odvrácenou tvář legendárního divadla. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen souboru přidal svou nejživější vzpomínku. Nepřeberné množství fotografií zachycuje herce v jejich výrazných rolích, ale většinou je objektiv namířen do zákulisí, a odkrývá tak dění, které zůstává publiku utajeno. Publikaci osvěžují i karikatury Jaroslava Weigela, který dal knížce grafickou podobu.

Kniha je třetím svazkem rozsáhlé encyklopedie Česká divadelní encyklopedie, zpracovávané na půdě Kabinetu pro studium českého divadla. Devatenácté století, jemuž se svazek věnuje, je pro novodobé české divadlo zcela zásadní, a přesto takto široce pojatá publikace encyklopedického charakteru dosud chyběla. Struktura knihy je stejná jako v předešlých svazcích, tematicky se však plně soustřeďuje na divadlo českojazyčné. Více než půl tisíce hesel zahrnuje dramatiky, herce, režiséry, jevištní výtvarníky, ředitele divadel ad. Každé heslo podává na základě zevrubného výzkumu informace o životě, činnosti a díle příslušné osobnosti a je vybaveno podrobnou bibliografií. Text doprovází množství fotografií a reprodukcí.

V knižnej novinke, ktorá prišla na trh v decembri 2014 autor kriticky v rôznych diskurzných podobách približuje čitateľovi problémy opery na Slovensku v historickom kontexte, pričom si nenárokuje obsiahnuť problém vo svojej komplexnosti. Historiografické kapitoly striedajú kapitoly analytické a tie zas state beletristické. Venuje sa reflexii historigrafie, viacnásobným „začiatkom“ operného divadelníctva v Prešporku/Bratislave, skutočným začiatkom tvorby v opere SND, neutíchajúcim polemikám ohľadom postáv Básnika a Dvojníka v Krútňave, opernodramaturgickému zjavu zvaný Juraj Beneš a vnímaniu divadelného predstavenia ako komplexného hudobnodivadelného vnemu. Čo kapitoly spája, je večný problém mýtizácie, dešifrovateľnosť mýtu ako problém interakcie zložiek divadla a recepcie – a to nie len v zmysle klasickej interakcie divák, tvorca, interpret – ale vo viacerých významoch a prepojeniach, nevynímajúc ani polemickú komunikáciu teatrologických diskurzov so živou divadelnou praxou. Tieto problémy sa v kapitolách tematizujú, objavujú ako leitmotiv, ako spoločný menovateľ spájajúci rôznorodé literárne prejavy. Tento druh polemickej reflexie zapĺňa prázdne miesta v našej odbornej literatúre a prispieva k „rozbíjaniu“ klišéovitého obrazu našej opernej histórie a súčasnosti.

Kniha je prvním dílem monografické řady s názvem "Osobnosti české scénografie" navazující na přerušenou řadu publikací, kterou vydával Divadelní ústav v letech 1970 - 1989 v edici "Režisér - scénograf" (například František Tröster, Josef Svoboda, Jan Sládek, Karel Svolinský nebo Marcel Pokorný). Díla řady scénických a kostýmních výtvarníků, navzdory jejich významu pro výtvarnou podobu českého divadla byla mimo komplexnější publikační záběr, proto je tato monografická řada velmi cenným studijním a dokumentačním materiálem. Z tohoto důvodu se Institut umění - Divadelní ústav rozhodl v této tradici pokračovat. První monografie z této řady je věnována Josefu Jelínkovi, jehož tvorba kongeniálním způsobem propojuje vysoce uměleckou výtvarnou hodnotu s řemeslným zvládnutím profese. Vedle odborné studie Heleny Albertové (současně s českou verzí v anglickém překladu Julka Neumanna) obsahuje rozsáhlý soupis díla, dokumentující Jelínkovu tvorbu po celou dobu jeho čtyřicetiletého působení jak na území České republiky, tak v zahraničí. Hlavním těžištěm publikace je bohatá obrazová část představující kostýmní a scénické návrhy z autorova osobního archivu a Scénografické sbírky IDU.

Divadelné hry slávnej slovenskej spisovateľky, ktorých uvedenie - už od osemdesiatych rokov 20. storočia - vždy sprevádzal veľký záujem. A aj inscenovanie spĺňalo očakávania verejnosti i divadelníkov. Hneď Salome v interpretácii Jany Bittnerovej patrila k vrcholom vtedajšej divadelnej sezóny. Dnes je Jana Juráňová uznávaná autorka a (nielen) ako spoluzakladateľka Aspektu patrí k známym osobnostiam Slovenska, ktorých meno je spojený s podstatnými a dôležitými občianskými aktivitami. Zborník obsahuje divadelné i rozhlasové hry Jany Juráňovej, spolu je v nej osem hier: Salome, Misky strieborné, nádoby výborné, Tajomstvá Trúdy H., Topenie žiab, Reality snov, Medzi zrkadlami a hviezdami, Sochárka Camille Claudel, Zbombardujte kráľa a vojačikov smiechom. Zasvätený úvod ku knihe O antiiluzívnosti drámy napísala Dagmar Kročanová.

Kniha je vďaka príspevkom od jednotlivých kritikov a teoretikov prelomovým dielom, ktoré spracúva umelecký prínos a produkciu Christopha Schlingensiefa. Ide o prvú takúto publikáciu o jeho umení a politickej zaangažovanosti vydanú v anglickom jazyku. Jednotlivé príspevky sa zameriavajú na rôzne aspekty Schlingensiefovej tvorby a poskytujú čitateľov podrobný pohľad na metódy a inšpirácie jeho umeleckých projektov. Ide o akademický ale aj populárny pohľad na dielo tohto význameného nemeckého umelca, ale kniha obsahuje aj vzácne interview so Schlingensiefom, ktoré otvára priestor na lepšie pochopenie jeho kreatívneho a angažovaného prístupu.

Pokus o plastickú mapu, ako knihu označil autor v podtitule, je vzácny nielen hodnotou samotného prvovýskumu, ale aj spôsobom uchopenia témy. Nezameriava sa výlučne na dejiny konkrétneho súboru či profily vybraných osobností. Prináša koncept zaľudnených dejín. Ak štýl jeho písania v recenziách osciloval medzi odborným hodnotením a esejou, štýl v prípade rozsiahlejších textov, vrátane tejto knihy, osciluje medzi vedeckým a rozprávačským. Princíp príbehu o dobe a ľuďoch umožňuje autorovi zachytiť dynamickú a neoddeliteľnú koexistenciu viacerých vývinových línií divadla (popri profesionálnych súboroch aj život ochotníckych divadiel), ale i pohyb osobností medzi jednotlivými inštitúciami a organizáciami. To všetko na prehľadne zachytenom pozadí spoločensko-politických pomerov. Autor tak vytvára pomyselnú spoločensko-kultúrnu mapu. Umožňuje rýchlu a spoľahlivú orientáciu, ale i možnosť pristaviť sa pri jednotlivých detailoch. Pripája aj výnimočne rozsiahly poznámkový aparát. Obsahuje dôležité fakty z prvovýskumu, ktoré v súdobej literatúre neboli publikované a sú pre porozumenie textu užitočné. Nemenej dôležitý je náčrt súvislostí, ktoré zaraďujú slovenské divadlo do širšieho európskeho kontextu. (Zdenka Pašuthová)

Dramaturgie je činnost na pomezí. Výrok J. Císaře, jednoho ze svých učitelů na DAMU, vzal autor této knihy, dramatik a dramaturg Jan Vedral, doslova. Na pomezí mezi scénou a literaturou balancuje po celých téměř čtyřicet let svého působení v českém divadle. Tento svazek, první část dvoudílného výběru DRAMAtik a DRAMAturg, obsahuje texty, napsané zpravidla pro potřeby divadelních ansámblů, které je také většinou inscenovaly. V předmluvě upozorňuje Milan Uhde na to, že Vedral i jako píšící dramaturg je autorem společensky aktivní dramaturgie tématu. Významné bylo uvedení jeho Urmefista a dramatizace Bulgakovova Mistra a Markétky na konci 80. let, polemiku vyvolali jeho Staří režiséři, dramatizace Kafkova Zámku či Kašpar Hauser Dítě Evropy na počátku nového milénia. Ve svazku je poprvé otištěna svébytná adaptace románu K. Schulze, kterou autor pod názvem Bolest a kámen připravil roku 1997 pro Divadlo na Vinohradech, kde však po zákazu nebyla uvedena.

Divadlo a etika je titul odborné recenzované kolektivní monografie, jejímž cílem je prezentace původních příspěvků autorů z řad pedagogů, doktorandů i studentů všech kateder Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Smyslem celofakultní kolektivní monografie je zkoumat, jaká je etická role divadla v současném souběhu několika globálních krizí, jakým způsobem se v dnešním divadle realizují etické principy a etická dilemata, jaké etické výzvy představuje současné divadlo pro tvůrce i diváky (účastníky) a jaké podmínky dnes umožňují vnímat a realizovat divadlo jako prostor etické kultivace.

Publikácia Podoby slovenského tanca je ambicióznou snahou zaznamenať históriu profesionálneho tanca na Slovensku v šírke všetkých žánrov a podôb od vzniku po súčasnosť. Mapuje činnosť súborov, nezávislých telies, tanečných divadiel, zoskupení, projektov a festivalov. Maximálne žánrové a tematické rozpätie knihy predurčil sám autor. Emil Bartko obsiahol počas svojho takmer päťdesiatročného pôsobenia v tanečnom umení rôzne žánre – od ľudového cez moderný tanec až po balet, kde pôsobil v rôznych tanečných profesiach – bol tanečníkom, pedagógom, choreografom, tanečným teoretikom, porotcom, kritikom, šéfom baletu. Tanec na Slovensku spoznával z javiska aj z jeho zákulisia. Bol dramaturgom folklórnych festivalov, porotcom na prehliadkach amatérskeho moderného tanca, viedol baletný súbor, písal recenzie na tanečné diela a aj prednášky pre študentov tanca na VŠMU. Publikácia je logickým vyústením rokmi nazbieraných postrehov, skúseností, recenzií, zážitkov a rozhovorov. V jej prvej časti sa venuje profesionálnemu tancu od jeho vzniku v rámci baletu, folklóru, moderného a súčasného tanca, nezávislých projektov a festivalov, tanečného školstva. Druhú časť tvoria súpisy diel, choreografov, hudobných skladateľov, výtvarníkov atď.

Tretí zväzok prináša kritiky o Jamnického herectve, svedectvá o jeho pedagogickom pôsobení, ako aj kriticko-analytické materiály, ktoré reflektovali Jamnického tvorbu po ukončení jeho pôsobenia v divadle. Cenný materiál sleduje Jamnického tvorbu aj v pre mnohých menej známom období jeho umeleckej práce.

Kniha připomene 121. sezonu Národního divadla.

Co mi neodpisujes? kasles na mna?

Teatrolog František Černý, univerzitní profesor, divadelní kritik a autor řady knih zabývajících se historií českého divadla, mj. také hlavní editor čtyřsvazkových Dějin českého divadla (1968–1983), působil v 60. – 90. letech na Filozofické fakultě UK. Ve svých pamětech vzpomíná na univerzitní studia, spolužáky a pedagogy i na své pozdější pedagogické, odborné a občanské působení v rámci české kultury.

Kdože to tedy byl - ten William Shakespeare? Čtyři staletí poté, co největší spisovatel naší civilizace žil a tvořil, neustávají dohady o jeho skutečné identitě. Autor, který se svobodně rozhodl skrýt své pravé já pod pseudonym, totiž provedl utajovací manévr se stejnou geniálností, s jakou vnikal do lidské podstaty svých současníků, kteří se stali předobrazem jeho divadelních postav. Navzdory celé vývojové spirále se od nich lišíme tak překvapivě málo, že se v nich poznáváme, že nás vzrušují, jako by jejich osudy byly naše vlastní. ALE ZÁHADA JIŽ BYLA ROZLUŠTĚNA. Jenom převládá jakási všeobecná lhostejnost. Bylo už tolik hloupých, jalových, nikam nevedoucích hypotéz, že vznikla sdílená nechuť zabývat se nějakou další teorií. V tomto případě - Shakespeare/Oxford - ovšem nejde o autorskou teorii, ale o systém, kde jeden fakt zapadá do druhého jako v soukolí, jež je divem jemné mechaniky. Lidi to jaksi nezajímá. Jako by po spoustě planých poplachů nevyběhli hasit, když doopravdy hoří. Pravda, ono nehoří, nanejvýš něco doutná a čpí, není velké nebezpečí z prodlení - ovšem generace za generací přichází o osvobozující zjištění, o úlevu a radost, jaké přináší poznaná pravda. Jde o to přijmout ji. Napít se čisté vody nebo dobrého vína.

Formy bábkového divadla nachádzame odnepamäti na všetkých „javiskách“ všetkých kontinentov. Bábky mali a zaiste aj budú mať rôzne podoby, až si niekedy človek kladie otázku – je toto ešte bábkové divadlo? V bábkovom divadle teda môže hrať „čokoľvek“: okrem klasických drevených bábok poznáme i nadrozmerné bábky, maňušky, tyčové bábky, handrové panáky a mobilné objekty. Pravdaže, nepoužívajú sa „bezhlavo“. Publikácia Tri hádanky od známeho rozprávkara Jána Uličianskeho touto cestou podáva ucelený obraz o zmysle bábkového umenia a pomocou nej dokážete pochopiť i pohnútky, s akými bábkoherci predstupujú pred laického diváka. Texty sprievádzajú nádherné výpovedné ilustrácie od Petra Čisárika a fotografie poslucháčov VŠMU, ktorí vďaka realizácii projektu Turandot alebo Tri hádanky pre Kalafa dopomohli k publikovaniu tejto knihy.

Lenka Lagronová má velmi zajímavou cestu životem. Po studiích na pedagogické fakultě přešla na pražskou DAMU, kde se setkala se svou budoucí stálou spolupracovnicí, Lucií Trmíkovou. Taky s režisérem Petrem Léblem, který je dnes už bohužel jen legendární postavou českého divadla. Právě s ním přišla jako dramaturgyně do Divadla Na Zábradlí, aby spolu zahájili skvělou etapu českého divadelnictví. Postupně ale tuto zajímavou autorku oslovoval i jiný, duchovnější svět zasvěceného života. Dnes už Lenka Lagronová tvoří jako řádová sestra, což ale přináší zajímavý pohled na život a plodnou dramatickou činnost. Lenka Lagronová patří mezi nejvýzarnější zjevy současné české dramatiky. Přítomný svazek zahrnuje jedenáct autorčiných her, které napsala v rozmezí let 1993-2008. Její hry mají silné spirituální vyznění a Lagronová klade nezvykle silný důraz na slovo, své příběhy koncipuje jako silné duchovní prožitky a do her vkládá křesťanské poselství. Téma bolesti, osamělosti, touhy po naplnění a zároveň jistoty života spojeného s vyšším bytím je přítomno vždy.

Tri mladé ženy. Na prahu života a testu zo ženského magazínu. V ženských priestoroch, v ženských situáciách, v ženských rozhovoroch. O mužoch? Aj. Najmä však o... Klaudia zvádza nevypovedaný boj so svokrou, Patrícia nosí v hlave iba dieťa a Ljuba sa nevie vtesnať do zodpovedného dospeláckeho režimu. Nahliadnutie do tajného sveta ženskej kabelky, hlavy aj duše. Asociatívny prúd prehovorov, ktoré len na prvý pohľad nedávajú zmysel. Každá hudie svoje a predsa si rozumejú. Ako sa preplavia cez more otázok za svojimi snami? Humorný pohľad na veľkú dámsku jazdu.

Formou deníkových záznamů, vzpomínek a zápisů hereckých cvičení konfrontuje autorka zkušenosti z legendární školy antropologického divadla v polských Gardzienicích se zážitky ze zkoušení inscenace Sclavi / Emigrantova Píseň, kterou se divadelní studio Farma v jeskyni, sídlící v Čechách, proslavilo u nás i ve světě.

Ceněná kniha o divadelní improvizaci byla dlouho očekávaná, nyní vyšla v českém překladu. Jedinečný soubor improvizačních technik a cvičení, nápadů a metod podporujících spontaneitu a originalitu z pera britského divadelníka. Kniha seznamuje se specifickou metodou výuky herců, kterou Keith Johnston uplatňoval nejen v londýnském divadle Royal Court, ale i ve vlastním souboru The Theatre Machine.