Výber z Novomeského básní a úvah sa zaraďuje ku knihám-dokumentom. Prináša úplné vydanie autorových medzivojnových zbierok, výber z neskoršej básnickej tvorby, kľúčové publicistické články a názory a množstvo dokumentačných materiálov, z ktorých viac eré sa v knižnom vydaní objavujú po prvý raz. Kniha Básne a úvahy ponúka nielen objektívny pohľad na kultúrneho publicistu Laca Novomeského, zachováva si aj charakter básnickej antológie určenej na estetický zážitok.

Čtvrtá kniha básní Jaroslava Hutky. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla. Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální společenskou kritiku, zachycení dějinného rozměru lidského života i náboženskou a filosofickou reflexi do strhujícího celku, který směřuje zejména k budoucnosti. Až se budou lidé po letech snažit pochopit zevnitř a nezkresleně niterný prožitek celosvětové karantény způsobené rozšířením koronaviru v roce 2020, bude Hutkova básnická sbírka patřit bezesporu k těm nejpřesvědčivějším a nejvíce nadčasovým svědectvím o tomto podivném období.

Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání

A 2004-es esztendő Balassi-emlékév. A költő születésének 450., halálának 410. évfordulójára emlékezünk. Ő volt az első olyan - máig érzékletes magyar nyelven megszólaló - poétánk, aki (ha nem is a "semmiből" érkezve) a lángész előre ki nem számítható gesztusával, a virgonc beszédmód ezernyi színével, az állandó fordulatok egyedítésével rím, ritmus, strófa, kompozíció új világát teremtette meg; akinek vitézi kiáltására a korabeli európai líra bevágtatott a magyar irodalom kapuján. Válogatott verseinek e kötetéből alig valami maradt ki. Nyolc-tíz költeménytől eltekintve a Balassi-líra egésze helyet kapott a könyv lapjain. A(z) Balassi Bálint válogatott versei Könyv szerzője Balassi Bálint.

Autor svojej zbierke náboženských básni dal názov Svetlo do tmy. Motivovali ho k tomu Ježišove slová. Ja som svetlo sveta. Kto mňa nasleduje, nebude chodiť vo tmách, ale bude mať svetlo života. Jn 8, 12. A práve tu, v týchto Kristových slovách nachádza ten najvzácnejší a najpresnejší terčík nasmerovania zmyslu celého pozemského života. Pritom hovorí, že nič iné, nič krajšie a výstižnejšie ho ani nemohlo v tej chvíli napadnúť. Verí, že aj tu bol obdarený darom Ducha svätého, rovnako tak, ako aj pri písaní týchto básni. Zastáva názor, že práve odmietnutie takejto ponuky, ktorá smeruje k dosiahnutiu cieľa a zmyslu života by mala byť varovaním a práve preto sa snaží svojimi veršami taktne a citlivo ponúkať potrebu zvnútornenia požiadavky istej sebareflexie.

Prvá básnická zbierka osobnostne i poeticky už zrelej autorky. Zaujímavé prekvapenie slovenskej básnickej tvorby, ktoré spočíva aj v tom, že autorka ako poetka vďaka svojmu hendikepu, našťastie len publikačne, vyrastala vzdialená od diania našej súčasnej poézie. Prostredníctvom svojich básní rozdelených do štyroch častí sa k osobnostným i širším spoločenským témam vyjadruje na jednej strane s citom, na druhej jej nechýbajú ani nadhľad a irónia. Aj preto sú jej básne, nasýtené inak hlbšími úvahami a myšlienkami, určené širšiemu čitateľskému publiku.

Básnická zbierka Dotyku duše je šiestou knihou básní Jozefa Leikerta, o ktorej básnik a kazateľ Daniel Pastirčák v recenzii napísal: „Čítanie Jozefovej útlej knižočky mi pripadalo ako prechádzka po pobreží oceánu tesne pred brieždením. Svetlo je tu skôr tušené, takmer neprítomné. Priestor je pustí a za ním nesmierna rozľahlosť vôd. Na pobreží v piesku zostali len stopy, naplaveniny, sedimenty. Krehká čiara soli, kostrička kraba či odpad naplavený z výletných lodí. To, čo bolo vyvrhnuté dejom na okraj sa stalo symbolom odkazujúcim k zmyslu toho deja. Autor sám svoju báseň chápe ako spovednicu: ,Spovedám sa Bohu / a básni. // Nič pravdivejšie nepoznám.´“ Knihu Dotyky duše ilustroval známy slovenský akademický maliar Alexej Vojtášek.

Principál Román Douděra přijíždí se svým cirkusem! Nová kniha básníka Davida Růžičky. Autor dosud publikoval například sbírky: Případ nedopovězené slečny Y; Principálka; Horizont událostí / Veřejný hudlant či Hory na hurá. náš douděra chlapík je zvláštní on do básní vrhá se s vášní jen uslyší tón už z hlavy má zvon a chová se jak prostopášník *** šel vedle sebe a pro tu chvíli těšil se ze své nenadálé výřečnosti pozorně naslouchal tichým pletencům slov jimž nerozuměl ale jež střídavě ještě víc tišil či naopak nechával plně rozeznít hlavou zcela pohlcen neznámou hrou cítil jak se rodí jeho společná řeč této noční procházky tohoto vlahého večera

Básnická sbírka SLAVÍK VE ZBYTKU NOCI je jubilejní, desátou knihou Václava Honse po jeho víceletém básnickém odmlčení (předchozí sbírky NU CO, LEDA ŽE, TAK JO, VYŽENEŠ DVEŘMI STĚHOVAVÉHO PTÁKA, VRÁTÍ SE OKNEM OKŘÍDLENÝ ŠAKAL, HODINOVÁ VĚŽ, ASKLÉPIOVI DEJTE KOHOUTA, KÁPNI BOŽSKOU a básnická poema VODNÍ HUDBA, věnovaná osobnosti Georga Friedricha Händela, vyšly v nakladatelství Radix v letech 2015 až 2018). V této nejnovější sbírce básník usilovně hledá nový výraz, novou strukturu veršů… ví dobře, že někde je (ale kde) nádherná báseň a hledá ho… mohou se ještě minout, zemětřesení se dotkne jen básníkova srdce a téměř nikdo jiný to nepozná. To hledání je jeho radost i úzkost, úzkost plná tmy a rozednívání… Je to jeho desátá kniha, je to jeho desatero… Věřme, že básník už našel klíč a nezapomene… Držme mu palce… ale i malíčky…

Milé hvězdy mi brnkají na nervy: Co se má stát asi se stane V průběhu vzteklých úklidů úprky odhodlané

Antológia je vyvrcholením úspešnej dlhodobej spolupráce medzi Spolkom slovenských spisovateľov a Obcou spisovateľov Českej republiky (OS ČR). Podnetom na jej vznik sa stalo 100. výročie vzniku spoločného štátu Slovákov a Čechov. Antológia zahŕňa 18 českých a 18 slovenských básnikov. Číslo 18 zostavovatelia stanovili na počesť osemnásteho roku 20. storočia, v ktorom oba naše národy spojili svoj osud v spoločnom štáte. V slovenskom i českom úvode k antológii sa pripomínajú literárne i osobné priateľstva medzi českými a slovenskými spisovateľmi, vysoko sa hodnotí vzájomná spolupráca v bývalom spoločnom štáte, pokračujúca i v období samostatných republík a deklaruje sa záujem ju všestranne rozvíjať. Česká časť antológie zahŕňa týchto autorov: Theofil Halama, Josef Hrubý, Karla Erbová, Zeno Kaprál,Lydie Romanská, Jarmila Hannah Čermáková, Vladimír Machek, Petr Musílek, Jiří Žáček, Zdeněk Lebl, Alois Marhoul, Alena Vávrová,Eva Frantinová, Roman Szpuk, Ivo Harák, Jan Kunz, Lukáš Bárta, Jakub Fišer. Slovenská časť antológie predstavuje poéziu týchto autorov: Jozef Mihalkovič, Vlastimil Kovalčík, Teofil Klas, Jozef Mokoš, Jaroslav Rezník, Štefan Moravčík, Michal Chuda, Miroslav Bielik, Zlata Matláková, Ján Švantner, Ján Tazberík, Peter Mišák, Margita Ivaničková, Štefan Cifra, Ingrid Lukáčová, Boris Brendza, Oľga Gluštíková, Martin Chudík. Treba veriť, že antológia sa stane odrazom k hlbšiemu vzájomnému spoznávaniu oboch národných literatúr a vzájomnému vydávaniu kníh v Česku a na Slovensku.

Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů. Jan Prchal z nich vybral ty nejpoutavější historky, v nichž ožívají nejen bytosti nadpřirozené, ale také historické postavy jako král Jiří z Poděbrad, po němž je pojmenován kámen na vrchu Homole, nebo jeho nástupce Vladislav Jagellonský, který se k polenskému pánu Viktorínovi z Kunštátu přijel schovat před morem. Polensko je drsný kraj, který žádal po lidech těžkou práci, ale možná právě proto je tak bohatý na povídačky veselé i smutné, k pobavení i k ponaučení. Knihu bohatě vypravila ilustracemi Marcela Makovská z Polné. V krátké době vyjde z bohaté polenské slovesnosti díl druhý ? Druhá stovka pověstí z Polné a okolí.

Nová zbierka básní významného predstaviteľa literárneho a vôbec kultúrneho života Slovákov v Maďarsku je inšpirovaná rodným Pilíšom a dotýka sa ho v rôznych polohách, od lyrickej, cez žartovnú, až po vážnu pokiaľ ide o existenčné otázky tamojšej slovenskej komunity. Zahŕňa však aj iné témy, ako sú otázky globálneho spoločenského vývoja, alebo ľudské slabôstky v jeho láskavom zrkadle. Autorovi bytostne vlastná je tvorba pre deti, ktorá tu nachádza svoje početné zastúpenie, a to aj v prekladoch básnika Sándora Weorosa. Zaujímavosťou je, že viaceré Papučekove básne boli zhudobnené, o čom svedčia aj tu publikované vybrané partitúry.

Jedenáctá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934).

Výbor Až na kost připravil k vydání Roman Polák (nakladatelství Protis) v roce 2011. Nedlouho před smrtí stihl vytisknout jen několik desítek exemplářů. Vydáním v roce 2022 chceme dopřát plnohodnotnou existenci dávno připravené knize a zároveň uctít Romanovu práci, již vykonal pro českou poezii.

Kálnoky László (1915-1985) a Nyugat úgynevezett harmadik nemzedékének Weöres Sándor, Radnóti Miklós, Vas István, Jékely Zoltán mellett egyik kiemelkedő költője volt. Líráját szigorú gondolati fegyelem, szikár, de evokatív nyelvkezelés és a tragikumot groteszkbe fordító látásmód jellemezte. Kálnoky harmincas években ígéretesen induló pályáját a második világháború és az ötvenes évek visszavetette. Az ötvenes években az egyik legjelentősebb műfordítóvá vált, és mivel saját versei nem jelenhettek meg, évtizedekre meghatározta kritikai értékelését, hogy - méltánytalanul - elsősorban műfordítónak tartották. Kálnoky azonban ezekben az években is folyamatosan alkotott, érett líráját oldottabb formák, de keserűbben fájdalmas érzelmek hatották át. Élete utolsó évtizedében költészete váratlanul termékeny szakaszába érkezett. A Homálynoki versek humoros hangütése hallatlan népszerűvé tették az olvasók körében. Összegyűjtött versei idáig egyszer, 1992-ben jelentek meg. Tervezett kiadásunk hiánypótló: kötetünk felöleli a költő valamennyi, kötetben, folyóiratban, illetve kéziratban maradt versét.

Ľuboš Bendzák je tak trochu romantický vyděděnec, na němž ulpívá městská špína. Je pozorovatelem se vzácnou schopností potěžkat detail, ale dát mu i poetickou a výpovědní hodnotu. Básník oživuje pomocí slov něco, co jsme dávno považovali za zbytečné, za odsunuté, třeba i za nepodstatné, to když dává smysl věcem, která je třeba znovu najít, pojmenovat, očistit a vyzdvihnout. Vedle toho tuto vážnost Bendzák neustále narušuje lehce sarkastickým odstupem, aby z veršů vystupoval osamělý, byť tu a tam alkoholu a samotě nadbíhající vyděděnec. Verše co nehrají si na víc, než jsou, neohromují, spíš konstatují stav věcí.

Jazyk, kterým se běžně mluví, je trapný a vtíravě nevypnutelný, jako nekonečný vstup komentátora Frekvence 1, ale z nějakého důvodu se za jeho doprovodu odehrávají všechny důležité věci v životě. Člověk je frázemi a klišé obklopen tak dokonale, že mu nezbývá než realizovat se skrze ně. A básník pak může být přistižen, jak při pohledu na sebe píše životopis tuningového paka a masochisticky jej přijímá za vlastní.

Je třeba zemříti! Žití, jež pýchy plno chce smrti vzdorovat, jí musí podlehnout žár sluncí obrátí ty denní květy v troud, čas záhy rozkotá bublinu povětrnou. Sonety a stance o smrti francouzského barokního básníka Jeana de Sponde (1557-1595), jehož dílo bylo znovu objeveno až po druhé světové válce. Dnes je mnozí pokládají za jeden z nejpozoruhodnějších výkonů francouzského protestantského baroka. Bilingvní, česko-francouzské vydání.

Expanding on the popular podcast of the same name from On Being Studios, Poetry Unbound offers immersive reflections on fifty powerful poems. In the tumult of our contemporary moment, poetry has emerged as an inviting, consoling outlet with a unique power to move and connect us, to inspire fury, tears, joy, laughter, and surprise. This generous anthology pairs fifty illuminating poems with poet and podcast host Pádraig Ó Tuama’s appealing, unhurried reflections. With keen insight and warm personal anecdotes, Ó Tuama considers each poem’s artistry and explores how its meaning can reach into our own lives. Focusing mainly on poets writing today, Ó Tuama engages with a diverse array of voices that includes Ada Limón, Ilya Kaminsky, Margaret Atwood, Ocean Vuong, Layli Long Soldier, and Reginald Dwayne Betts. Natasha Trethewey meditates on miscegenation and Mississippi; Raymond Antrobus makes poetry out of the questions shot at him by an immigration officer; Martín Espada mourns his father; Marie Howe remembers and blesses her mother’s body; Aimee Nezhukumatathil offers comfort to her child-self. Through these wide-ranging poems, Ó Tuama guides us on an inspiring journey to reckon with self-acceptance, history, independence, parenthood, identity, joy, and resilience. For anyone who has wanted to try their hand at a conversation with poetry but doesn’t know where to start, Poetry Unbound presents a window through which to celebrate the art of being alive.

Knižní debut básníka z generace první poloviny 60. let, šéfredaktora časopisu Tvář, ukazuje, jak pestrá a zajímavá tato generační básnická vlna v české literatuře byla a je. Jan Nedvěd začal psát básně v době, kdy debutovali jeho vrstevníci Ivan Wernisch či Antonín Brousek, své básně tehdy však zveřejňoval jen minimálně. Šlo o střídmé, civilní, věcné básně. Ukazoval se zde již jeho sklon k vypointovanému aforismu. Své básně psal Jan Nedvěd dál, zejména v 80. letech a poté i v letech 90. To si již vytvořil zcela osobitý básnický rukopis: jako jeden z mála autorů své generace zcela odvrhl básnický experiment, zaumnost, fantazii, volný verš, a psal básně v pevné formě, jasné, srozumitelné, často užívající nepatetický odstup, ironii a vtipnou pointu. Přihlásil se tak jednoznačně k básnickému odkazu Františka Gellnera či Jiřího Hausmanna. Přitom volil témata zcela civilní, všednodenní – v tom jeho novější básně zachovávají vzácnou jednotu s jeho básnickými počátky před čtyřiceti lety. Přítomný svazek shrnuje v autorově uspořádání veškerou jeho básnickou tvorbu za dobu čtyřiceti let.

“Nepredpokladám, že by som ešte vydal nejaké básne, a túto zbierku pokladám za svoj závet,” hovorí o svojej najnovšej knihe Milan Rúfus. Presne, prosto, a pritom so svojráznou filozofickou hĺbkou a poetickou podmanivosťou v nej zobrazuje javy i súvzťažnosti s dobami minulými, obavy o budúcnosť a nádherné splývanie času a večnosti.

Obyčajné veci sú zbierkou zasahujúcou svojou filozofickou hĺbkou vedomie i podvedomie každého čitateľa, ktorému nestačí plytkosť konformného vnímania spoločenských a interpersonálnych vzťahov. Je vyznaním čistej pokory spojenej s dôstojným postojom k hlbinným hodnotám našich predkov, nachádzajúc tak pevný most k pokusom o vylepšenie nášho prítomného sveta. Ernest Sirochman

Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci. Zmocňují se skutečnosti svým nenapodobitelným stylem, jenž doráží na hranice vyjádřitelného. V souboru Lodice času shrnul vynikající český překladatel Jindřich Pokorný básně z raného, zralého i pozdního básníkova období, předkládaje tak průřez celým jeho tvůrčím vývojem, od Obětin lárům přes Knihy hodinek a Duinské elegie až po Sonety Orfeovi a poslední fragmenty.

Oblásky jsou lásky ob (jednu) najdeš je nejspíš na dně duše anebo jednoduše na břehu v ohbí řeky Ob.

Americká noc je druhým svazkem Morrisonovy poezie a textů posmrtně vydaných nakladatelstvím Villard Books, které takto završuje své úsilí započaté vydáním Divočiny v roce 1988. Cílem bylo vydat, v nejlepší a nejucelenější podobě, veškerou autorovu tvorbu. Materiál obsažený v těchto knihách pochází především z deníků, zápisníků, rukopisů a nezařazených, ručně psaných listů, které Morrison zanechal v péči své manželky Pamely v době své smrti v roce 1971 v Paříži. Kromě mnoha básní jsou obsaženy ve sbírce i Morrisonovy zásadní písňové texty (Americká modlitba, Oslava ještěrky, Konec, Až ta hudba skončí, Tichá paráda) a scénář k nedokončenému filmu Stopař.

Jako je dvojznačný název poetické sbírky Martiny Pšeničkové, nedá se hledat jednoznačnost ani v textech, které ji tvoří. Nejen že odkazují na řadu klasických děl literárních, výtvarných, filmových či společenských událostí, o nichž by měl mít čtenář alespoň povědomost, ale také pracuje s prvky gregerie, dadaismu, minimalismu atd. V tomto duchu vytváří autorka podivuhodné koláže slov, vět, sdělení, které jako by jí napadaly z ničeho nic co by reakce na viděné, slyšené, čtené, ale jak sama říká v názvu jedné z nich: "Z ničeho nic nevzniká" . Převrací pojmy, rčení, více či méně povědomá sdělení a řadí je za sebe a pod sebe do nečekaných asociací. Je zřejmé, že do textů šifruje své pocity a dojmy ovšem tak aby zatáhla čtenáře do poetické hry podle vlastních pravidel. O co, to už nechává na něm, stejně jako to, jestli na ně vůbec přistoupí. Texty doprovázejí fragmentární černobílé fotografie, vytrhující vybrané detaily reality.

Novodobé epigramy jsou vydávány při příležitosti 190. výročí narození Karla Havlíčka Borovského, velikého kritika nešvarů dané doby. I naše doba, ve které žijeme, se příliš neliší, jen vyhnanství v krásném slunném Brixenu pro kritiky režimu jsme čast ěji nahradili věznicí na Borech.

Druhá básnická sbírka autora. Tentokrát o slané vodě Jadranského moře a jednoho z jeho ostrovů, který autora očaroval. Jde o nekonformní pohled na chorvatský Pag, pohled velmi se lišící od povrchního přehlédnutí během letní dovolené.

Bilanční sbírka reflektující konec jedné životní epochy, "šlapání zelí" jak zmizelého starého, tak i vznikajícího nového života. Sova létá nocí a loví vše živé...